Hlavní obsah

RECENZE: Mike Shinoda na cestě naděje, od temna k vycházejícímu slunci

Právo, Jaroslav Špulák

Loni v červenci si vzal dobrovolně život Chester Bennington, zpěvák americké kapely Linkin Park. Ta se pak objevila na pódiu v říjnu, když svému kamarádovi vzdala hold při koncertu Linkin Park & Friends. Další činnost je nicméně v nedohlednu.

Foto: ČTK

Mike Shinoda se vydal na sólovou dráhu.

Článek

Její raper, klávesista a producent Mike Shinoda se v mezičase vypravil na sólovou dráhu. Nejprve vyslal do světa několik skladeb sólově, letos v lednu vydal minialbum Post Traumatic a nedávno k němu přidal stejnojmenné debutové album. Je na něm šestnáct skladeb a pro Shinodu, jejich autora (byť někdy s pomocí přátel), bylo psaní a nahrávání formou terapie.

Když si kolekci poslechneme od začátku do konce, projdeme s ním cestu z útrob temnoty na pláň, nad níž vychází slunce. První část je ponurá, plná vzpomínek na Benningtona, beatů a rapových pasáží. Druhá je o poznání pozitivnější, více se na ní zpívá a někdy je i zábavná.

Povšechně lze směle konstatovat, že takhle nějak by klidně mohla vypadat další deska Linkin Park s tím, že mnohé skladby by Bennington svým zpěvem takříkajíc rozzářil. Byl to totiž vynikající vokalista.

Foto: Warner Music

Nová alba

Úvodní Place To Start je silný moment. V textu jsou Shinodovy pocity, které se do jeho života dostavily po Benningtonově odchodu. „Dostal jsem se tak daleko, nikdy jsem si nemyslel, že by to teď skončilo,“ zpívá.

Těžká atmosféra je i ve skladbách Over Again, Watching As I Fall a Nothing Makes Sense Anymore, přičemž je patrné, že hudebně a producentsky Shinoda poctivě zdokonalil jejich výraz. Je samozřejmě otázkou, jestli se neměl v takto pojatých písničkách zřetelněji odpoutat od soundu Linkin Park. Současně je třeba brát v potaz, že byl jeho zásadním spolutvůrcem, a tedy v něm byl i jeho přirozený autorský a producentský rukopis.

Od skladby Crossing A Line se začne nálada alba měnit. V písních se objevují lehčí melodie, temnota je průhlednější, větší důraz je nakladen na elektroniku a popové melodie. Shinodův zpěv se nadto stává příjemnější, je v něm méně hněvu, zoufalství, bezradnosti, naopak více naděje.

Foto: Petr Horník, Právo

Mike Shinoda při loňském vystoupení Linkin Park v Praze.

Skladba Make It As I Go, v níž hostuje americká raperka K. Flay, připomíná vycizelované produkce Weeknda. Povedená je i Lift Off, ve které hostují Chino Moreno z Deftones a Machine Gun Kelly. Ten druhý sází slova mrzutým tempem, ten první zpívá do úderného rytmu jemně a s vášní. Ve finální World’s on Fire je už Shinoda více optimistický, když zpívá: „Svět hoří, všechno, co potřebuji, jsi ty.“

Album Post Traumatic dává naději, že i když zažijeme nejhorší časy v životě, všechno se může změnit. Je o tom, že zklamaný a raněný člověk musí pracovat se svou bolestí, projít všemi fázemi návratu a nakonec se pustit do něčeho pozitivního.

Tahle deska je smutná a současně nabíjí. A dává naději, že osobitý sound, který světu dali Linkin Park, nezmizí.

Mike Shinoda: Post Traumatic
Warner Bros, 53:16

Hodnocení: 80 %

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám