Článek
Není divu, že vypravěč ruského/židovského/ázerbájdžánského původu, který žije v Německu, a ještě k tomu se narodil v Praze, má trochu zmatek v identitě. Jeho text, pravděpodobně velmi autobiografický, představuje volný proud črt, minipříběhů, úvah a fejetonistických bonmotů v ich formě. Chytrých, aniž by přinášely zásadní filozofické myšlenky. Umí být provokativní, místy legrační, místy depresivní, místy dojemný.
Vypráví o rodině a o Němcích, svých učitelích, spisovatelích, kriticích. Připadá mu, že do Německa nepatří, ale nechce ani odjet do Izraele. Základním pocitem zůstává nejistota – ze života, z tvorby, ze vztahů – a komunikace často končící nepochopením. Zkrátka židovská tragikomedie s typickou absurditou a trochou humoru.
Je nápadné, že Biller nejednou přejímá (otázkou zůstává, zda úmyslně) prvky woody-allenovského rázu. Vypravěč si není jistý, zda se má považovat za žida a zda má vůbec smysl se hlásit k židovství. „Šel do kibucu, ale po třech dnech ho vyhodili, protože nechtěl pracovat zadarmo,“ píše s ironií. Tematizuje také paranoiu, hypochondrii a další židovská klišé.
„Neptám se, kdy přijde čtvrtá říše, spíše se bojím, že se objeví šílený politik, který zruší soukromé zdravotní pojišťovny,“ stěžuje si napůl veselý a napůl depresivní autor.