Článek
Výstava představuje tvorbu třiceti sedmi autorů. V letech 1969–1989 studovaly na AVU dvě vyhraněné výtvarné generace. Starší zastupují představitelé groteskní a expresivní figurace typu Michaela Rittsteina, Jiřího Sozanského, Kurta Gebauera, Bohumila Zemánka, Petra Pavlíka nebo Františka Hodonského, ale také krajináři poetického a lyrického zaměření, jako byl Ivan Ouhel nebo předčasně zemřelý Michal Ranný.
Mladší malíři, například Boris Jirků nebo Ivan Komárek, vyznávali až divokou expresivní malbu, další hledali inspiraci v postmoderní mytologii, což se týká Jiřího Davida, Michala Gabriela, Antonína Střížka nebo Tomáše Císařovského. A už na škole se projevili jako solitéři Jiří Kornatovský, Petr Nikl nebo Vladimír Kokolia.
Autor výstavy Marcel Fišer vykonal kus práce. Stejně významný jako sama výstava je i dokumentárně bohatý katalog vydaný ve spolupráci s AVU. Najdeme v něm obsáhlá dobová hodnocení diplomových prací učitelů i oponentů, obhajobu samotných diplomantů a současně jejich aktuální vzpomínku na školní léta. Je to velice zajímavé čtení.
AVU byla značně výběrová škola, dostat se tam vyžadovalo všestrannou snahu a úsilí včetně protekce. Svorně však svědectví umělců zaznamenaná v katalogu vyznívají ve smyslu, že jim toho vedoucí ateliérů moc nenabídli.
„Aspoň nás nezatížili nějakou machou, které bychom se pak museli zbavovat,“ vzpomíná Daniel Balabán a dodává: „Tak jsme se učili jeden od druhého, hledali jsme zdroje jinde.“
Oficiálně se na sjezdech výtvarníků proklamovalo, že v Československu existuje pouze socialistický realismus. Výstava v Chebu však přesvědčivě ukazuje, že nikdo z vystavujících ho v letech 1969–1989 nijak nepraktikoval a ani se o něj nesnažil.
Vedení školy napojené na oficiální a značně konzervativní svaz výtvarníků pouze vyžadovalo, aby se aspoň v názvu diplomové práce objevilo angažované téma (zejména v 70. letech). Forma však byla zcela svobodná, protože většina zastoupených tvůrců pak ve stejném stylu pokračovala dál, i když s jinými tématy.
Diplomová práce byla a je svého druhu polotovar. Kvalita vystavených výtvarných děl je však taková, že by se prakticky každé uplatnilo na současném trhu s obrazy. Svědčí to nepochybně o talentu a schopnostech mnoha z těch, kteří se na Akademii výtvarných umění dostali.
Pro každého, kdo se bude seriózně zabývat kulturní politikou v Československu v letech 1969–1989, bude katalog chebské výstavy zdrojem cenných informací. Jistým dluhem z hlediska historie je pouze výběrovost. Akademii studovalo v letech 1969–1989 více malířů a sochařů a na výstavu byli vybráni jen ti, kteří se z dnešního pohledu jeví jako významnější.
To snižuje kritičnost pohledu na tehdejší výtvarné dění. Zajímavé by totiž byly diplomky těch, kteří na oficiální scéně byli úspěšní tehdy, nebo těch, na které se dnes neprávem pozapomnělo.
Diplomové práce na Akademii výtvarných umění v Praze 1969–1989
Galerie výtvarného umění v Chebu, do 1. 4.