Hlavní obsah

Radek Holub: Je to hra o dvojjedinosti člověka

Právo, Radmila Hrdinová

Pražské Divadlo Ungelt vstoupí 10. listopadu do nové sezóny premiérou hry výrazného amerického dramatika Cormaca McCarthyho Expres na západ, v němž jediné dvě role ztvárňují František Němec a Radek Holub, který odpověděl na otázky Práva.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Radek Holub rád střídá divadelní prostředí.

Článek

V Ungeltu se objevujete poprvé?

Ne tak docela. Hrál jsem už v kabaretu Černá myš, ale ten byl na repertoáru jen jednu sezónu. V činoherním představení je to poprvé.

Je pro vás střídání scén přínosné?

Střídání velkého a malého jeviště mám rád, hrál jsem i na velkých scénách v Národním a Stavovském divadle a na zájezdech v řadě divadel po celé republice. Některá z nich jsou nádherná, třeba ve Znojmě nebo v Táboře. Je to pro mě něco jako střídání teplé a studené sprchy, které vede ke zdravému organismu. Stejně tak mám rád práci v rozhlase, protože i ta je pro herecké prostředky občerstvující. A platí to také pro střídání partnerů na jevišti.

Co vám dalo zkoušení s Františkem Němcem, s nímž hrajete poprvé?

Hlavně jeho úžasnou hereckou osobnost, od níž se snažím co nejvíc naučit. Pro mě je František herecký bard, na kterého jsem chodil už jako kluk, když jsem ještě nebyl u divadla.

Snažím se ze všech sil, abych mu to na jevišti nekazil.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Jste znám spíš jako herec velkého gesta i groteskní komediální nadsázky, zatímco Expres na západ je postavený na slovu. Co to pro vás znamenalo?

Intenzivní krásné dvouměsíční zkoušení. Představa, že komorní hra o dvou hercích nevyžaduje tak dlouhé zkoušení jako početnější inscenace, je mylná. Den po dni jsme se dobírali k věcem, k nimž se nedá dospět po pár zkouškách. S režisérem Petrem Slavíkem jsme šli trpělivě po situacích a vztazích postav, po filozofickém obsahu textu.

Co přináší Expres na západ divákům?

Klade jim hodně otázek, ale nenabízí i odpovědi. McCarthyho hra však není žádný filozofický traktát nebo truchlohra, je v ní plno humoru, i když jde o dialog univerzitního profesora a bývalého trestance. Já hraju toho druhého, je to černoch, ale během zkoušení jsme dospěli k tomu, že černoch na jevišti nemusí být nutně černý.

Je to moudrá hra o dvojjedinosti v nás, ve které se skládá rozum se srdcem. Na jedné straně exaktní vědecký přístup, jenž chce všechno racionálně pojmenovat, popsat a vysvětlit, a na druhé láska a víra, které postrádají logické argumenty. A zároveň jedno bez druhého nemá smysl. Je to hra o člověku.

Reklama

Výběr článků

Načítám