Hlavní obsah
Jarní koncert v Zrcadlovém sále zámku Dobříš v sobě skloubí filmové a muzikálové melodie, jazzovou hudbu i mluvené slovo Foto: Archiv zámku Dobříš

Projekt 100 zahájil ruský film Návrat

Jako zázrak je označován film debutujícího ruského režiséra Andreje Zvjaginceva Návrat. Komorní příběh otce a dvou synů získal loni Zlatého lva v Benátkách a jeho režisér mu nyní připravuje v Los Angeles půdu pro nadcházející udílení Zlatých glóbů a Oscarů.

Jarní koncert v Zrcadlovém sále zámku Dobříš v sobě skloubí filmové a muzikálové melodie, jazzovou hudbu i mluvené slovo Foto: Archiv zámku Dobříš
Projekt 100 zahájil ruský film Návrat

Představitel hlavní dospělé role Konstantin Lavroněnko snímek doprovodil do Prahy, kde ve čtvrtek zahájil jubilejní 10. ročník Projektu 100.

Čekali jste, že bude mít Návrat takový mezinárodní úspěch?

Ani trochu. Dnes se nás často ptají, zda jsme předem uvažovali o tom, že ho pošleme na západní festivaly, ale nás to ani nenapadlo. Byli jsme šťastni, že ho můžeme natočit a na nic jiného jsme nemysleli. To, co se pak strhlo, se nás už příliš netýká, ale máme z toho radost. Film je prodán do 63 zemí světa, sbírá ceny, ale hlavně má úspěch u domácího publika, což je nejpříjemnější překvapení.

Znamená to, že ruští diváci většinou o národní filmy nestojí?

O nezájem diváků už snad dnes tolik nejde, ti se těch špatných z množství amerických filmů už nabažili a chtějí se vrátit i k ruské tvorbě. Ale distributoři a majitelé kin uvádějí z 85 procent právě tu americkou kinematografii a je nesnadné prorazit. Když jsme se vrátili se Zlatým lvem z Benátek, řekli, že je to vůbec nezajímá. Ale v poslední době se situace přece jen zlepšuje: přesvědčují se o tom, že i ruský film může vydělat.

Tématem filmu je vztah otce a synů, dospívání, odpovědnost i láska. Čím především vás scénář zaujal?

Když jsem ho četl poprvé, zapůsobil na mě kompaktností, tím jak je nesmírně silný jako celek. Mnohoznačný, živý. Odehrává se v realitě, příběh je naprosto srozumitelný, ale přesto si ponechává tajemství. Moje postava je jako kometa, která proletí životem dětí a zanechá v nich stopy, s nimiž se oba chlapci budou muset vyrovnávat. Je to působivá látka a bylo zajímavé, jak hluboce ji chápali i oba hlavní představitelé, kteří byli na svůj věk překvapivě moudří. Když jsme s nimi například mluvili o tom, proč se otec chová k synům tak tvrdě, řekli: protože ví, že má málo času...

Třicetiletý Andrej Zvjagincev byl donedávna neznámý muž. Jak se k mimořádnému scénáři Vladimíra Moisejenka a Alexandra Novotockého dostal a jak jste roli získal vy?

Andrej je původním povoláním herec, který se podílel na řadě nezávislých divadelních projektů. Před časem mu producent Dmitrij Lesněvskij nabídl natočit pro televizi tři krátké filmy a on je udělal tak dobře, že se mu Lesněvskij rozhodl dát větší příležitost.
Já jsem byl jedním z prvních herců, kteří přišli na casting: Andrej mě prý před deseti lety viděl hrát v divadle a pak si na mne vzpomněl.

Ale největší problém byl najít oba dětské představitele. Konkursem prošlo na 600 chlapců a Zvjagincev řekl, že nebude točit, dokud nenajde dva mladé génie. Našel je a je strašnou ironií osudu, že starší z nich, Vladimír Garin, se úspěchu nedožil: náš film se odehrává na loďce a na ostrově, kam hrdinové doplují, a on krátce před premiérou tragicky zahynul na jezeře, když spadl z loďky a utopil se.

Dostal jste po úspěchu v Benátkách nabídky na účinkování v zahraničních filmech?
Zatím se nedá říct, že by se hrnula zrovna lavina nabídek, film se v zahraničí teprve začíná hrát. Doma mi teď nabízejí spoustu televizních seriálů, které odmítám. Těsně před tím, než jsem odjel do Prahy, přišly nějaké zahraniční nabídky, ale ještě nic konkrétního nevím.

Jste připraven na Ameriku?

Návrat ruského filmu na světovou scénu

Snímek Návrat slaví úspěchy po celém světě tak, jak se to už dávno ruskému filmu nestalo a režisér Andrej Zvjagincev bývá přirovnáván k Andreji Tarkovskému.

Komorní příběh přivádí na scénu dva bratry v klasické klukovské situaci: partička stojí na věži nad vodou, jeden za druhým skáče. Nejmladší z nich, dvanáctiletý Ivan, ale strach z výšky nepřekoná. Srab, s nímž se ještě o den později nikdo nebaví. Návrat domů po rvačce se starším Andrejem však přinese daleko větší zásah do života obou: v ložnici spí otec, který se po deseti letech zčistajasna vrátil. Matka mlčí, babička mlčí. A u večeře otec slíbí překvapeným klukům, že je vezme na dvoudenní výlet.

Společná cesta je ale něčím mnohem podstatnějším než rybářskou výpravou. Otec jakoby chtěl navázat na výchovu, vedenou mužskou rukou, která ovšem až do tohoto okamžiku neexistovala. Chlapci reagují každý podle své nátury: starší Andrej v naději nalezení dosud chybějícího prvku života začíná otce obdivovat, mladší Ivan vzdoruje, podezírá, klíčí v něm strach, jeho ještě dětská dušička je přímočařejší a zranitelná. Dlouho vynucované oslovení "tati" mu spontánně vyjde z úst až v zoufalém výkřiku, stvrzení toho, že života běh je jednosměrný a nic podstatného vrátit nelze.

Návrat je film s tajemstvím - chlapci ani diváci se nikdy nedozvědí, odkud se jejich otec vrátil ani co bylo skutečným cílem výpravy na ostrov. Není to podstatné a Zvjagincev se projevil jako nesmírný talent, když původní, vše vysvětlující scénář přepsal k obrazu svému.

Protože tady jde o srdce a o moudrost poznání, k němuž budou chlapci ještě dlouho po skončení kratičké epizody směřovat.

Film se natáčel v okolí Petrohradu, ve Finském zálivu a na ladožském jezeře a netřeba dodávat, jak lze tuto krajinu využít pro atmosféru filmu. Zvjagincev to dokázal skvěle a společně s hereckými výkony všech tří představitelů se mu to stalo hlavním stavebním kamenem.
Návrat překypuje emocemi v každé situaci, z nichž ty, v nichž Ivan nechává naplno propuknout své obavy, vzdor a pod tím ukrytou touhu po otcovsko-synovské vzájemné lásce patří k nejsilnějším. O sentimentu či citovém vydírání přitom nemůže být řeč.

Konstantin Lavroněnko v roli otce je nositelem nejen faktického tajemství příběhu, (jež je dokladem toho, že ne vždy je třeba znát odpověď na každou otázku), ale i lásky spíš tušené,  ukryté pod tvrdou slupkou. Ví, že nelze chtít, aby se syn uměl zručně ohánět v lese sekyrou, když ho to táta nikdy neučil? Snad to i ví, ale přijmout to nechce a nedokáže, protože by to znamenalo přijmout i vlastní provinění na těch dvou, kteří už ho vlastně přestali (?) postrádat.

Návrat je film něžný a drsný zároveň, Zvjagincev vytváří i graduje napětí, naprosto přirozeně působí na city i myšlení diváků. Film, o němž se mluví jako o zázraku je přitom jen dokladem staré pravdy, že obyčejný příběh obyčejného života je tím největším a nejpůsobivějším dramatem.

Návrat
Rusko 2003
Režie: Andrej Zvjagincev, Scénář: Vladimír Moisejenko a Alexandr Novotockij, Kamera: Michail Kričman, Hrají: Vladimír Garin, Ivan Dobronravov, Konstantin Lavroněnko a další.

Je mi jasné, že americké publikum je zvyklé přijímat úplně jiné filmy než Evropané. Zatím je tu zkušenost z projekcí pro novináře, kteří udělují Zlatý glóbus: říkali nám, že film bez delegace nemá naději a my jsme opravdu přijet nemohli. Přesto prý přišlo hodně lidí, sledovali film se zájmem a nakonec už nominace na Zlatý glóbus je úspěch.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků