Článek
V Sandoměři hledala svědky rodiny Lewinkopfových, z nichž se později stali Kosińští. Zjistila, že Josek Lewinkopf, později Jurek Kosiński, si s dětmi moc nehrál, omladinu prý sledoval zdálky. Čas nanejvýš trávil s dvěma vrstevníky z vedlejšího domu. Siedlecká nalezla i Lecha Tracze, ptáčníka z Dabrowy, nepochybně předobraz Lecha z Nabarveného ptáčete. Bydlel naproti domu, kde se Kosińští díky dobrotě místních jako hledaní Židé skrývali. Stejně jako literární postava natíral ptáky, ovšem vápnem, a nikoliv barvami, vypouštěl je a sledoval, jak na ně hejno útočí.
Novinářka vyzpovídala pamětníky z následující generace těch, kdo rodině Lewinkopfových-Kosińských pomáhali. Je to nakonec hodně smutné čtení o vnitřní rozervanosti polské společnosti. Plné nadšení či averzí k Němcům, „rudým“, „modrým“, k Rudé armádě, k poválečným vládcům, kteří se zvláště na vesnici a malých městech měnili jak na orloji.
Působivé je chladné setkání už slavného exilového autora s Edwardem Warcholem, synem Andrzeje Warchola, který rodinu schovával a dovolil jí tak přežít. Možná už předznamenání Kosińského sebevraždy? I když nejde o historickou studii, ale reportážní dílo, vypovídá o podmínkách, v nichž žil a z nichž čerpal autor světově proslulé knihy.
Může se vám hodit na Zboží.cz: