Článek
Latinský název bychom mohli přeložit jako psí cesta. Rozklíčování tohoto na první pohled nejasného sousloví odhalí velkoformátový digitální tisk v první výstavní síni. Přes hlavní bílou stěnu vede pás sedmi rozměrných obrazů. Na každém z nich je prezentován jeden litinový spodek sloupů elektrického osvětlení. Každý sloup představuje jednu zastávku na psí stezce.
Tato volná myšlenková asociace jako by symbolizovala Nešlehovu ideu zpracovávat různé významové estetické formy podle sebe. Jeho hlavní doménou je nehmotná masa světla. Snaží se ji uchopit i spoutat a vytvářet z neviditelného transparentní.
K tomu, aby každý pochopil jeho záměry, vytvořili organizátoři expozice temnou komoru, nad jejímž vchodem se skví černý nápis Světelné experimentace. Když návštěvník vstoupí do úplné tmy, začne po chvíli zjišťovat, že prosvětlené objekty vystupují z černé hmoty a stávají se plastickými.
Připomínka instalace v dnes již nezachovaném teheránském Mramorovém paláci ukazuje možnost vytvořit iluzorní duchovní labyrint, který jitří nejen lidskou fantazii, ale také city.
Pavel Nešleha experimentuje se světlem a tmou (Světelný objekt, 1973).
Rozměrné akrylové, pastelové nebo digitálně tištěné desky pracují s barvou tak, aby připomínala světelné plochy levitující v abstraktním časoprostoru. Takovou kompozici můžeme vidět v přírodě, když po letní bouři chuchvalce páry penetruje sluneční paprsek nebo se objeví na horizontu oblouk duhy.
Nešleha je schopen tyto chvilkové dojmy navěky zastavit, barevně vylepšit a předložit nám k posouzení. Takto pojatá světelná zastavení smazávají ostrou hranici mezi konkrétnem a abstraktnem či materiálním světem a tím imateriálním.