Hlavní obsah

Pankix: Neděláme unáhlená gesta

Právo, Jaroslav Špulák

Na sklonku loňského roku vydala pražská skupina Pankix své druhé album Taste Me. Na otázky Práva odpovídá houslistka Maasha.

Foto: archív kapely

Pankix posbírali za tucet let existence řadu vítězství v hudebních soutěžích. Maasha vlevo.

Článek

Na nové desce je evidentní, že jste se od rocku posunuli k pop rocku. Byl to záměr?

Je to záměr, stejně tak je záměr i větší dávka elektroniky. Popové prvky v našich písničkách jsou a my se k tomu poprvé naprosto otevřeně hlásíme. Naši fanoušci nám to zpočátku trochu vyčítali, ale doufám, že postupem času je skladby přesvědčí o tom, že se snažíme dělat především dobrou hudbu.

Které z písní na albu reprezentují nejsoučasnější tvář Pankix?

V minulém roce to určitě byla Sečna. Několik týdnů vedla hitparádu na rádiu RockZone, díky ní jsme obsadili také druhé místo v soutěži Český YouTube Fest. Pro tento rok je to Strong – písnička s krásnými melodiemi a chytlavým refrénem, textem, který zvedne náladu, a podle mého názoru nejlepší slokou, kterou jsme kdy udělali.

Také předznamenává další směřování kapely, plánujeme k ní natočit klip. Takže pokud bychom měli doporučit pouze jednu, bude to právě Strong.

Jak hodnotíte dvanáct let Pankix na scéně?

Když se nás ptají, jaký je náš největší úspěch, s trochou nadsázky říkáme, že to, že jsme se nerozpadli. Za dvanáct let existence jsme totiž potkali mnoho kapel, které měly skvěle našlápnuto a byly velmi talentované, ale po určité době to vzdaly. Řadě z nich se stalo, že došly do nějakého bodu a už to nešlo dál. Před dvanácti lety jsem si myslela, že stačí, když budeme dělat dobrou muziku, a to nás někam dostane. Byla to ale naivní představa.

Netvrdím, že se to nemůže stát, ale dnes už si mnohem víc uvědomuju, že ke štěstí na hudební scéně nám musejí pomoci i lidé, kteří se o kapelu starají. Nestačí jen dobře hrát, musí fungovat i management, propagace a další věci kolem.

Navíc se musíme přizpůsobovat realitě doby. Přestože jsme dnes mnohem dál, líp hrajeme a jsme známější, než jsme byli před deseti lety, na koncerty chodí stále stejně diváků. Ten úbytek je markantní, stejnou zkušenost mají i mnohé jiné kapely.

Není to pro vás trochu demotivující?

Hudba je pro nás tak zásadní součást života, že neděláme unáhlená gesta. Po roce 2006 u nás ale došlo k několika personálním změnám, které z dnešního pohledu mohu klidně připsat i určité beznaději. Naše zpěvačka to ale zvládá i s dítětem. Už čtyři týdny po porodu stála na pódiu a zpívala. Takže je to otázka priorit.

Reklama

Výběr článků

Načítám