Článek
Oslavné dílo na habsburského císaře a českého krále Karla VI. z roku 1723 je o 10 let starší než loni uvedený Pergolesiho titul a není komickým dílem, nýbrž typickou dobovou alegorií na vladařské ctnosti. V rozvláčném ději sporu bohů na Olympu o vlastní důležitosti se nakonec v závěru pod vlivem Jupitera všichni kloní nehistoricky před Karlem VI. a jeho trůnem.
Režisér Francouz Laurent Charoy se soustředil na vystižení barokní gestiky a deklamace v sošných postojích hlavních šesti postav v nádherných kostýmech Christopera Vinze. Jednotlivé árie plné koloraturních kudrlinek zvládal nejlépe argentinský basista žijící ve Švýcarsku Lisandro Abadie jako Jupiter, bezkonkurenční hvězda inscenace, jejíž projev byl školou barokního zpěvu i herectví.
Z ostatních rolí vyzvedněme naši Marii Fajtovou jako Apolla, skvělým obohacením jinak statického děje byly baletní vložky v choreografii Andrey Miltnerové, zároveň jedné z tanečnic. Hudebně stálo nastudování na Janě Semerádové a jejím souboru Collegium Marianum. Ten v rozšířené sestavě a kostýmován exceloval zejména ve zmíněných mezihrách, kdy Semerádová vložila do skladby i některé tance od J. B. Lullyho.