Hlavní obsah

Nizozemský novinář Alexander Münninghoff: Válečným uprchlíkům je třeba pomáhat

Právo, Eva Zajíčková

Ve své knize Pokračovatel rodu líčí Alexander Münninghoff (1944) osudy tří generací své rodiny, která má nizozemsko-ruské kořeny. Vyrovnává se v ní především s otcovou minulostí vojáka Waffen-SS, který bojoval na východní frontě, a s tím, že ho jako malé dítě otcova rodina unesla a on musel vyrůstat bez matky. V Nizozemsku za ni získal cenu za nejlepší historickou knihu roku 2015. Prodalo se jí už 200 tisíc výtisků.

Foto: ČTK

Alexander Münninghoff působil jako novinář v Moskvě, Kambodži, Salvadoru, Iráku a Íránu.

Článek

Příběh vašeho rodu provázela mnohá tajemství, která pro vás jako malé dítě byla tabu a o nichž jste dlouho mlčel i v dospělosti. Vašeho otce například nadchl vývoj v hitlerovském Německu a později vstoupil do německé armády. Dozvěděl jste se, jak smýšlel o holokaustu?

Otec nebyl nacistou v pravém slova smyslu. Vyrostl v Rize mezi baltskými Němci a cítil se být jedním z nich. Navíc se nikdy nevyrovnal s tím, že ho dědeček ještě jako dítě poslal do Nizozemska do školy, nenáviděl to tam a stýskalo se mu po Rize a přátelích.

Čím víc se Lotyšsko obávalo ruských bolševiků, tím víc podléhali spolu s přáteli sympatiím k německé říši. Do německé armády chtěl, aby mohl bojovat proti bolševikům a získat zpět Lotyšsko. Dalším z osobních motivů mohl být i fakt, že jeho strýce brutálně popravili a zohavili.

Jak se však vyrovnával s vědomím, že se stal součástí mašinérie, která způsobila něco tak hrozného jako holokaust?

Vždy mi říkal, že o koncentračních táborech neměli vojáci v předních liniích na východní frontě ani tušení. Ale já si myslím, že nějaké zprávy se donesly i k nim, že zkrátka něco vědět musel. Jenže on mi pořád jen opakoval, že bojoval na východní frontě a s vyhlazováním Židů neměl nic společného.

Po válce ho postavili v Nizozemsku před soud a pokoušeli se mu dokázat i válečné zločiny. Nic na něj nenašli. Nakonec ho nepotrestali ani za vstup do německé armády, protože měl lotyšský pas. I když to byla zároveň i zásluha dědečka a jeho vlivu. Slíbil, že otec opustí Nizozemsko.

Takže se vám otec nikdy neotevřel, nesvěřil se s nějakými pochybnostmi?

Ne, nikdy o tom se mnou takhle nemluvil.

Vycházíte ze svých vzpomínek, rozhovorů s příbuznými, citujete dopisy. Zůstaly nějaké otázky, na které jste nenašel odpověď?

Udělal jsem maximum pro to, abych si ujasnil, jestli otec nebyl válečný zločinec. Byl jsem v mnoha archívech, získal jsem i protokoly jeho výslechů. Dnes můžu říct, že pravděpodobně nebyl. Jistotu však nemám.

Čtenáře nad vaší rodinnou kronikou musí nutně napadnout, že příčiny a důsledky 2. sv. války nejsou v Evropě překonány tak dobře, jak jsme si možná ještě nedávno mysleli. Opět sílí nacionalismus a extremismus. Vy jste na přelomu osmdesátých a devadesátých let působil jako novinář v Moskvě. Jak vnímáte změny v dnešní ruské společnosti?

Vrátili jsme se o pětadvacet let zpátky, do období studené války. V mnoha ohledech je to dnes dokonce ostřejší. O Putinovi dnes padají na Západě slova, která se nikdy nepoužila ani vůči Brežněvovi. Znovu žijeme uprostřed tvrdé propagandistické války a ta se vede z obou stran.

Jak vnímáte současnou uprchlickou krizi v Evropě?

Válečným uprchlíkům je potřeba pomáhat, problém však je, že jejich situace se masově snaží využít ekonomičtí migranti i z jiných zemí. Tomu se musí zabránit, je potřeba překazit kšefty převaděčům a začít lépe hlídat hranice. A to říkám jako člověk, který pochází z uprchlické rodiny.

Může se vám hodit na službě Zboží.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám