Článek
Na slavnostní představení Smetanovy Libuše do pražského Národního divadla přijíždí prezident T. G. Masaryk s chotí Charlottou a skrze jeho osobnost divák prožívá mýtický i skutečný příběh vzniku a vývoje české státnosti. Jako němá, leč klíčová autorita prochází Masaryk dějem Libuše a s ním i svita dalších deseti prezidentů, od Edvarda Beneše až po Miloše Zemana.
Svita deseti prezidentů
Postavy s naddimenzovanými hlavami státníků provázeny rozpoznatelnými manželkami zaujímají k dění na scéně postoje podle svého politického přesvědčení i lidských kvalit. Režisér Heřman s touto linií pracuje velmi důsledně a nápaditě, v groteskní nadsázce i vážnosti. A přestože se občas nevyhne i zbytečně přímočaré komice, má jeho pojetí silnou působivost a celek je úctyhodně vystavěný.
T. G. Masaryk a Václav Havel si čtou vzájemně své spisy.
A stejně tak i provedený. Na všech aktérech je patrné velké zaujetí tématem - od dokonalé práce se scénou, využívající zajímavě nasvícené mobilní segmenty modelu Národního divadla, až po tradičně dobře připravený sbor, jež nese na svých bedrech kromě zpěvu i složitou strukturu náročných a pohybově rozehrávaných akcí.
Totéž platí i o převážně mladém sólistickém obsazení, jemuž ovšem rozlehlý prostor výstavní haly klade značné nástrahy. To je patrné zejména na naplnění obou stěžejních rolí, pojatých navíc daleko intimněji, než bývá zvykem. Lucie Hájková je velmi ženskou Libuší, lyričtější pojetí jejímu hlasu sluší, nicméně ve výškách zní její soprán úzce, s až nepříjemnou ostrostí i vibratem. Jiřímu Hájkovi je charismatickým Přemyslem především v kontemplativních polohách, krásná je v jeho pojetí stadická scéna, ale pro vyšehradského vládce postrádá rozhodnější projev i objemnější hlasový volumen, navíc má slyšitelné problémy s výškami.
Přemysl Jiřího Hájka má vzhled solidního agrárního politika.
Premiéře dominovala Krasava
Premiéře dominovala nádherně zazpívaná Krasava Alžběty Poláčkové. Výborný byl i Lutobor Jana Šťávy a Radovan Romana Hozy. Pavol Remenár má pro Chrudoše až příliš světlý baryton bez basové barvy a tím výrazově splývá s tenorovým Šťáhlavem, který v podání Dušana Růžičky zněl zejména zpočátku příliš rozpačitě. Mladé obsazení dobře doplňovala Radmila Václavy Krejčí Houskové.
Impulzivního Chrudoše (Pavol Remenár) chlácholí prezidenti Gottwald i Husák.
Dirigent Robert Kružík vystavěl Libuši s patřičným kontrastem lyrických a okázalých míst, jeho pojetí má emoci, barevnost i dramatický tah. Zejména orchestrální úvod a ansámbl třetího dějství ve spojení s uvolněnou taneční režií je skutečným zážitkem.
Brněnská Libuše jistě vzbudí řadu kontroverzních reakcí, některé ostatně zazněly už na premiéře. Nelze jí však upřít jasný názor, odvahu a promyšlenou koncepci, jež diváky i tvůrce vzdaluje od povinného holdu k velmi konkrétnímu zamyšlení nad otázkami minulosti i přítomnosti českého státu. A to je cenné.
Bedřich Smetana: Libuše
Hudební nastudování Robert Kružík, režie Jiří Heřman, scéna Tomáš Rusín, kostýmy Zuzana Štefunková-Rusínová.
Premiéra 7. září na Brněnském výstavišti, Národní divadlo Brno.
Hodnocení: 85%