Hlavní obsah

Mnichov: terorismus v thrillerovém balení

Právo, Věra Míšková

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Už od chvíle, kdy se americký režisér Steven Spielberg rozhodl, že natočí Mnichov, určitě věděl, že mnohé rozčílí. A reakce na film to potvrdily. Palestinsko-izraelský konflikt nezačal a zdaleka neskončil odvetou za masakr izraelských sportovců palestinským komandem na olympiádě v Mnichově roku 1972.

Článek

Kdo nepamatuje nebo nestuduje dějiny, asi dnes o oné hrůzné události mnoho neví, ví-li o ní vůbec. Spielberg s tím ovšem příliš nepočítá. Co se tehdy stalo, rozkrývá v žánru thrilleru na několikrát v průběhu filmu, v hlavní dějové linii přitom nejde o masakr samotný, ale právě o odvetu.

Pro tu se rozhodla izraelská premiérka Golda Meierová a se slovy "v Německu jsou už zase mrtví Židé" a "teď zapomeňte na mír, musíme ukázat, že jsme silní" vyslala pětičlenné odvetné komando do světa vyhledat a zabít strůjce mnichovského masakru. Od toho momentu sledujeme vlastně dobrodružný film, v němž skupina vedená důstojníkem zpravodajské služby Mossad Avnerem s pomocí tučného konta a rodinné firmy obchodníků s informacemi likviduje jeden lidský terč za druhým.

Ač se z obsahového hlediska odehrává prakticky stále totéž, což by postupem času mohlo až nudit, nelze neobdivovat režisérovo mistrovství, s nímž je každá z jednotlivých akcí bravurně natočena. Každá je v konkrétním detailu jiná, pointy brilantní, probleskne i humor. Mistr vypravěč přesně ví, čím diváka upoutat a nepustit. Přesto je jedním z hlavních filmařských problémů Mnichova to, že zůstává (z podstaty věci logicky) nezodpovězena kardinální otázka každého dobrodružného filmu - kdo je hrdina, jemuž má divák fandit?

Spielberg sám se viditelně usilovně snaží nestát ani na jedné straně. Důraz klade na nesmyslnost a zrůdnost zabíjení, v němž každá akce vyvolává okamžitě zpětnou reakci. Za oběť padají i nevinní lidé, vše je provázeno narůstajícími pochybnostmi o správnosti konání. Snaha o nestrannost se ale do jisté míry oslabuje s postavou Avnera v podání sympatického Erika Bany.

Je to muž, o jehož rodinném zázemí se diváci dozvídají nejvíc, tím pádem se pochopitelně právě o něj a jeho těhotnou ženu nejvíc strachují. I Avner je ovšem zřetelný terorista a vrah, jakkoliv řeší psychický problém, narůstající od pevného odhodlání učinit pro Izrael všechno až k prozření a objevení toho, že terorismus včetně státního je peklo současného světa.

Tato pravda tvoří jasný obsahový cíl, k němuž Spielberg směřuje a mohl si přitom odpustit závěrečnou milostnou scénu, v níž soulož hlavního hrdiny prostříhal záběry z vyvrcholení mnichovského masakru. Nicméně nestranné publikum by od velkého Stevena čekalo víc než deklaraci této pravdy, zainteresovaní diváci na obou stranách jsou pobouřeni a film jako takový doplácí na překvapivě neujasněný problém: je to politické drama, nebo obyčejný thriller?

Bohužel něco mezi tím, přičemž problematická je i autentičnost filmu. Na začátku čteme titulek, že jde jen o inspiraci skutečností, vzápětí však režisér používá dobové záběry z televizního zpravodajství. Jak to tedy bylo, co je pravda a co fikce? Tato i mnohé další otázky se nad novým Spielbergovým dílem navzdory jeho mírovému poselství vznášejí. 

Mnichov USA 2005 Režie: Steven Spielberg, Scénář: Tony Kushner, Hrají: Eric Bana, Daniel Craig, Geoffrey Rush a další

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám