Článek
Ne že by obě jeho alba byla nedostatečná, debutové Alone With Everybody vypadalo dokonce nadějně. Recenze čtyři roky starého Human Conditions však tak oslavné nebyly. Prodalo se ho pouhých 170 tisíc a zpěvákovi to vzalo chuť do práce. S novinkou Keys To The World by se ale měl pohnout kupředu. Zavzpomínal si s ní na devadesátá léta, na dobu, kdy jeho tehdejší kapela udávala v Británii tón.
Nastolil novou představu o tom, jak by zněli Led Zeppelin, kdyby ještě plnoprávně existovali, a v podobě skladeb Break The Night With Colour, titulní kompozice i rock'n'rollové Why Not Nothing přinesl motivy, které by se mohly v hitparádách dostat vzhůru. Ashcroft přiznal, že by na svém třetím albu chtěl dosáhnout dokonalosti a poklidu písniček Burta Bacharacha.
Uklidnil se, to je fakt. Nehledá prostor pro vybití agresivity, naopak - kolekce je intimní výpovědí. Přitom je instrumentálně i vokálně velmi pestrá. "Mé texty se týkají mnoha témat, která mě zajímají. Dělám to britským způsobem, myslím, že mě inspirovali Rolling Stones, Beatles, ale také Bob Dylan. Chtěl bych být uznávaným anglickým autorem," tvrdí Ashcroft.
Inspirační zdroje se utěšeně rozrůstají. Mohlo by to vypadat jako sezobávání toho dobrého, co rocková scéna přinesla. Ashcroft má ale výhodu: vedl The Verve. Tento zápočet vysvětluje, proč se romantický milovník instrumentálně náročných, přitom vcelku prostých písniček znovu vybarvuje jako chlapík, který ví, co chce.
Richard Ashcroft: Keys To The World EMI, 44:24