Článek
Ta je i součástí boxu The Complete Tubular Bells a ve speicální edici je doplněna i DVD s pasážemi skladby v pětikanálovém prostorovém zvuku.
Mike Oldfield chtěl album přetočit už velmi dlouho, neboť cítil že výsledek je ovlivněn omezenými možnostmi studia, kde bylo na počátku sedmdesátých let natáčeno. "Pokaždé, když jsem poslouchal originální verzi, slyšel jsem chyby," uvedl Oldfield.
Přestože Mike Oldfield se k tématu desky už několikrát vrátil, nechal natočit nejen její orchestrální verzi, ale přišel s dvěma pokračováními, je jeho rozhodnutí nečekané. V oblasti populární hudby na rozdíl od hudby vážné nebývá zvykem přetáčet nahrávky. A to zvláště v případě alb, která si získala kultovní statut. Tubular Bells představují absolutní nadžánrovou klasiku, ke které se hlásí představitelé minimalismu, taneční hudby, ambientu, space rocku i new age.
Nová verze je oproti originálu o něco pár minut delší, především však má čistší zvuk. Oproti původní verzi působí klidněji a ukazuje, nakolik se Oldfield přiblížil k ambientu, ke zvukové kulise.
Nahrávka potvrzuje jeho slova, že čím víc na ní pracoval, tím více začínala žít vlastním životem. I když z mezi novějšími nahrávkami padesátiletého multiinstrumentalisty patří k těm lepším, jde o víceméně zbytečnou variaci na klasické téma, která jen ukazuje, že Oldfieldovi se nedaří přijít s něčím novým, a tak se snaží vytěžit maximum ze svého nejslavnějšího díla debutu Tubular Bells, který za celou svou kariéru nepřekonal a z jehož stínu se dokázal nakrátko vymanit jen na počátku osmdesátých letech, když natočil popový hit Moonlight Shadow.