Článek
Tenhle nažehlený retro frajírek už několikrát dokázal, že umí pořádně zpívat. Nebude ale po chvíli nudný? Jeho další studiový pokus o tom nesvědčí.
Bublé se proslavil swingovými písněmi s trochou soulového zabarvení. Kolem roku 2005 svět zaznamenal album It's Time a komerční úspěch se brzy dostavil. Další album Call Me Irresponsible bylo více než slušné a ani Crazy Love nezklamalo. Nyní už je držitelem několika Grammy a hvězdou stadiónového typu. Je skoro neuvěřitelné, že dokázal v dnešní internetové době prodat oficiálně přes 30 miliónů desek.
Nebojí se soupeřit s těmi nejlepšími
Album se skládá hlavně z coververzí a z pár autorských věcí. Upřímně, ty jeho skladby v zápase s klasikou prohrávají, ale co jiného se asi dalo čekat?
Dát vlastní věci vedle takových plnokrevných hitů jako To Love Somebody, Something Stupid a Who's Lovin' You už vyžaduje slušné sebevědomí. Bublé se tím úmyslně vystavuje srovnání s největšími bouráky všech dob - se Sinatrou, Smokey Robinsonem atd. Samozřejmě že není lepší než Frank, on sám to ví nejlépe, ale jde s kůží na trh.
Nejde však o úplně čistého retro umělce. I když swing a latino-pop-jazz vládne, v písničce It's a Beautiful Day už jasně cítíme, že Bublé je přece jen narozen v sedmdesátých letech, a tudíž mu není sedmdesát.
Podmanivý hlas, vkus a stodvacetiprocentní profesionalita, to jsou jeho zbraně. A navíc nám připomíná, že „komerční“ nemusí být sprosté slovo.