Článek
Sám sebe označuje za expresionistu a abstraktního tvůrce, ovšem v jeho tvorbě lze najít i další výtvarné styly. Především pointilismus, protože skládá obrazy na plátně z barevných bodů. Tato technika, jejímž významným představitelem byl Georges Seurat, je založena na vnímání barevných skvrn propojením oka a mysli. Pozorovatel vidí něco jiného zblízka a něco jiného z odstupu. Dalším výrazným výtvarným stylem je impresionismus spojený s Claudem Monetem, který drobnými tahy štětce skládá vedle sebe malé plochy a evokuje určitý dojem.
To všechno míchá Serafedino do sebe a přes sebe s obdivuhodnou jistotou i řemeslnou zručností. Některá plátna vypadají jako rozsypané podzimní listí, jiná připomínají kamufláže maskovacích blůz vojáků, jinde kompozice evokuje spíše modrou vodní hladinu s odlesky slunce. Přesto při pozorném prohlížení děl lze zjistit, že je i milovníkem dynamiky figur.
Plátno Ecole de Ballet Russe sice na první pohled tvoří jen změť fialových, bílých či černých bodů, ale z odstupu najednou vystoupí čtyři tančící baletky. Jejich ladnost, vzývaná již od dob Edgara Degase, je jako elegance letících labutí.
Olej Venus působí vizuálně přístupněji. Ženský akt bez hlavy lze odhalit téměř na první pohled. Jeho smyslné křivky malíř nijak nezakrývá, spíše je z hnědých fleků vystrkuje ven do prostoru. Vypadá to, jako kdyby krasavici zakrývalo jen létající listí ve větru.
Serafedinovy obrazy fungují tak trochu jako psychologické testy, které diagnostikují to, co vyšetřovaný ve změti barev vidí. V případě umění se stává každý za sebe tak trochu vlastním terapeutem.