Hlavní obsah

Martin Němec ze skupiny Precedens: Nechci být malující hudebník ani hrající malíř

Právo, Jaroslav Špulák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Pražská kapela Precedens je na světě již od roku 1982. V její sestavě se od té doby vystřídalo několik zpěváků a dlouhá řada muzikantů. V pondělí 10. září v 19 hodin odehraje na Střeleckém ostrově v Praze koncert, který bude výjimečný. Více o něm řekl spoluzakladatel skupiny, kapelník, skladatel a klávesista Martin Němec.

Foto: Barbora Hrdá

Martin Němec se věnuje hudbě, výtvarnému umění i psaní.

Článek

V čem spočívá výjimečnost koncertu?

Koná se totiž na popud přátel z pražského klubu Malostranská beseda, který letos oslavuje sto padesát let od svého vzniku. Je to tedy instituce evidentně starší než Precedens… Oslovili nás jako jednu z kmenových kapel, jestli bychom připravili koncert s některými našimi bývalými členy. Dohodli jsme se tedy se zpěváky Petrem Kolářem a Janem Saharou Hedlem a připravili blok, v němž bude hrát významnou roli jejich hostování. Ale zásadní prostor bude samozřejmě mít současná zpěvačka Precedens Iva Marešová.

K Precedensu osmdesátých let patří zpěvačka Bára Basiková. Vystoupí také?

Bára přítomna nebude. Oslovili jsme ji jako první, ale její požadavky byly bohužel pro pořadatele neakceptovatelné. Nechci to komentovat. Bára byla samozřejmě základní ikonou, ale Precedens nestál nikdy na jméně a hlasu jediného interpreta. A hlavně už tři roky je hlasem kapely Iva Marešová. Sahara a Petr Kolář budou skvělí hosté.

Foto: Tomáš Rozkovec

Iva Marešová – hlas Precedens.

Precedens prošel několika etapami a řadou změn v sestavě. Přestal někdy existovat?

Ne, občas byl jaksi hibernovaný, ale pak se našel důvod jej zase rozmrazit. On si to málokdo uvědomuje, že třeba Petr Kolář s námi zpíval sedm let a natočili jsme tři alba, mimo jiné s písněmi Anděl, La, la, lá, Berlínská zeď a dalšími. Se Saharou jsme, kromě původního Co nám zbejvá, v obdobích, kdy si Bára z kapely odskočila, natočili dvě alba, na nichž byly třeba skladby Tisíc jmen, Šílený pondělí, Annemarie, a hojně jsme vystupovali.

Nynější reinkarnace Precedens přišla s Ivou Marešovou. Je tak výjimečná zpěvačka, že jsem se do toho znovu pustil a s výjimkou spolupachatele aranží Pavla Nedomy se obklopil o generace mladšími muzikanty, z nichž někteří ani nebyli na světě, když jsem kapelu zakládal. Díky tomu teď Precedens výrazně omládl i jako celek, chytil druhý dech a je plný energie. A Iva? Ujala se skvěle a originálně písní po Báře i Petrovi a je nepřekonatelná v těch nových. Největší devízou celého projektu je jednoznačně dravá energie, pro mne jako autora nesmírně inspirativní.

Je teď Precedens veselejší?

Ano, dá se to snad tak říct. Týká se to interpretace. V psaní písní jsem přístup nijak zásadně nezměnil. Dělám takové věci, které kdesi ve mně jsou, které jsou mi vlastní. Jestli jsou veselé, nebo smutné, neřeším, ale je pravda, že málokdy napíšu dva durové akordy za sebou…

Každopádně velkou patetickou nostalgii charakteristickou pro období s Bárou Basikovou dnes vystřídala energie a hudební tlak. Před pár dny jsme na zkoušce hráli skladbu Doba ledová a já říkal: To by mě před těmi desítkami let nenapadlo, že jsem napsal takový bigbít.

A tak prezentujeme celý repertoár.

Foto: Ája Dvořáčková

Současný Precedens ve výrazně omlazené podobě a plný energie na fotografii Áji Dvořáčkové.

Nahrajete v aktuální sestavě nové album?

V kapele jsou naprosto skvělí a tím pádem hodně vytížení muzikanti, takže je poměrně složité najít společné termíny. V současné době máme natočenou zhruba polovinu alba a já zbytek v hlavě. Už druhý rok si říkáme, že musí vyjít do konce roku, ale na letošek bych úplně nesázel. Tak třeba na jaře…

Jste na AVU vystudovaný malíř a své obrazy často vystavujete. Jak vypadají vaše výtvarné aktivity?

Loni a předloni jsem měl období takzvaně malovací, momentálně probíhá období vystavovací. Loni a letos jsem měl po celé republice asi sedm samostatných výstav v mnoha galeriích. Nyní se obrazy postěhují do RockOpery v pražských Holešovicích, kde 20. září v osmnáct hodin proběhne vernisáž. Výstava pak potrvá přes měsíc.

Foto: archív kapely

Martin Němec – výhradní autor repertoáru Precedens na fotografii Áji Dvořáčkové z letošního koncertu v klubu Futurum.

Jsou vaše obrazy tematicky spojené s hudbou?

Pevně doufám, že ne. Nechci být malující hudebník ani hrající výtvarník. Myslím si totiž, že pokud mám ve výtvarném umění dělat věci s plným nasazením a z vnitřní potřeby, pak to musím dělat bez jakéhokoli pouta k oboru druhému. Musím se od druhé profese v tu chvíli oprostit. Když maluju, jsem zkrátka malíř a neklepu si nohou do rytmu své písně.

Občas se trochu komicky prolnou názvy – to ano. To se stalo například, když jsem po cyklu obrazů Raněná rytířka napsal povídku se stejným názvem a pak vznikla stejnojmenná píseň s mou další kapelou Lili Marlene, ve které zpívá Dáša Součková. Souvislost ale jen téměř náhodná, nic z jednoho díla není odvozením jiného – není to klonované. Nemyslím při vzniku jednoho na to druhé. Prostě se to stane.

Píšete další povídky?

Ano, právě teď. Kromě toho, že desátého je koncert Precedens na Střeleckém ostrově a dvacátého vernisáž mých obrazů v RockOpeře, musím do konce září odevzdat nakladatelství Albatros k vydání soubor nových povídek, na kterých pracuju asi pět let. Kniha by měla vyjít 18. února 2019 a mám-li povídky nějak přiblížit, spojuje je leitmotiv samoty. Je to pro mě velmi důležité téma, ostatně svým způsobem se projevuje i v mých obrazech a textech. Psaní teď pro mě opravdu hodně znamená.

Tak si uvědomuju, že mám docela pestrý podzim. Víte, já jsem se v tom horkém létě asi trochu flákal, tak to doháním…

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám