Hlavní obsah

Marek Doubrava ze skupiny Hm...: Budeme hrát fanfáry a další pasáže

Právo, Jaroslav Špulák

Při předávání filmových cen Český lev, které se uskuteční v sobotu 6. března v pražském Rudolfinu, se o hudební složku večera postará pražská skupina Hm... Na české alternativní scéně se pohybuje již od roku 1997 a ve svých skladbách mimo jiné zhudebňuje verše českých či francouzských básníků. Na otázky odpověděl zpěvák a multiinstrumentalista Marek Doubrava.

Foto: archiv kapely

Skupina Hm… Marek Doubrava vpravo.

Článek

Jak se k vám nabídka vystoupit na slavnostním ceremoniálu dostala?

Telefonem. Ale vážně, předpokládám, že to bylo kvůli Marku Najbrtovi, který je režijním supervizorem celého večera. K jeho pohádce Čertí brko jsme spolu s Viktorem Ekrtem napsali hudbu, kterou jsme potom jako celá kapela nahráli. Myslím si, že nás má Marek rád a věří, že dokážeme svou hudbou ceremoniál smysluplně naplnit.

Loni na Českém lvu hrála skupina Tata Bojs, které jste byl před lety členem. V tom žádná spojitost není?

Asi jenom ta, že jsem v ní v letech 1995 až 2000 hrál. Vídáme se spolu pořád, spolupracujeme na různých projektech a loni jsme byli celá parta na horách. Kontakt s nimi neztrácím a mám radost, že jim to v loňském roce na ceremoniálu vyšlo.

Co se od vás na slavnostní večeru očekává?

Budeme hrát fanfáry, příchodovou hudbu a další pasáže, které pomohou večer dokreslit. Naším úkolem je dát mu atmosféru a podpořit emoce, které jistě budou přítomné, ať už radostné, když budou odměňováni vítězové, nebo smutné, když se bude vzpomínat na lidi, kteří v posledním roce z tohoto světa odešli.

Budete mít prostor i pro vlastní tvorbu?

Ano, jsme na tom domluveni. Letos bude vyhlášeno více kategorií, takže byla otázka, jestli to vyjde. Nakonec jsme dostali prostor pro jednu písničku, kterou jsme vybrali společně s režisérem přenosu a celým užším týmem.

Dali jsme návrhy, oni je posoudili a potom jsme se na jedné domluvili. Jsem rád, že to nebylo jenom na nás a že je vybrána píseň, která se na tu akci z pohledu více lidí hodí.

Ten večer budeme mít i speciálního hosta, trombonistu Honzu Jiruchu, se kterým jsme už hráli na cenách Magnesia litera. Je jedním z nejlepších hráčů na trombon u nás a tenkrát nám ta spolupráce opravdu sedla. Bude hrát i v naší písničce.

Jaký máte vy osobně vztah k filmům?

Jsou pro mě důležitou částí uměleckého života. K několika jsem už napsal hudbu a musím říct, že se na ni díky tomu soustředím při sledování jiných filmů.

Nedávno jsem třeba viděl Záhadu hlavolamu, černobílý seriál ze šedesátých let. Uvědomil jsem si, že skladatel Jiří Šust, který dělal mimo jiné i hudbu k filmům Jiřího Menzela, je geniální. V té době hrála hudba ve filmech nebo seriálech mnohem důležitější úlohu než dnes. V současnosti lze atmosféru navodit i jinak, třeba různými zvuky. Tehdy ale ta množnost nebyla, takže to bylo z velké části právě na hudbě.

Z naší kapely ale filmy nejvíce sleduje a prožívá Viktor Ekrt, který je filmový zvukař.

Jaký loňský český film byl pro vás nejlepší?

Filmy mám moc rád, ale musím přiznat, že jsem jich moc neviděl. Často k nim dělám hudbu a většinou po večerech, kdy se jiní lidé dívají právě třeba na filmy. Jako tvůrce filmové muziky se na jeden chystaný film dívám obvykle velmi dlouho a spoustu scén sleduju třeba dvacetkrát. Kvůli tomu však nevidím jiné filmy.

Měl jsem nicméně velkou radost z toho, že herečka Majda Borová dostala za svou roli ve filmu Krajina ve stínu Cenu kritiky. Navíc k němu dělal hudbu Kuba Kudláč, kterého mám moc rád a se kterým jsem už stál na jednom nominačním pódiu k výročním cenám za divadelní muziku. Hrozně bych mu přál, aby na Českém lvu uspěl. Přitom jsem ještě film Krajina ve stínu neviděl.

V minulosti skupina Hm... ve velké míře zhudebňovala verše českých nebo francouzských básníků. Co vás k tomu vedlo?

Například to, že jsem měl na gymnáziu skvělou češtinářku, která mě přivedla k zájmu o literaturu a poezii. Hlavní důvod byl ale ten, že jsme měli pocit, že děláme lépe hudbu než texty. Jejich psaní nám trvalo dlouho a ve výsledku jsme cítili, že to není nic moc.

Později jsem začal studovat Konzervatoř Jaroslava Ježka, kde jsem se do hudby ponořil ještě více a začal se zabývat jejím vztahem k textu. Vím, že dobrý text může posunout význam hudby.

Také mi přišlo, že jsem v některých básních četl věty, které bych sám nikdy nevymyslel a dané téma tak krásně nevyjádřil. Přišlo mi to tak dokonale řečené, že pro mě bylo až nepřijatelné se o to pokoušet.

Na vašem posledním albu Nevadí z roku 2019 už však řada vašich textů je.

Musel jsem se k nim dostat, byla to otázka vývoje. Musel jsem se dopracovat k tomu, že už mohou mluvit za naši kapelu. Jejich psaní mi trvalo velmi dlouho.

Neznamená to ale, že nebudeme dál zhudebňovat básně. Zůstane to součástí naší tvorby.

Jak se v kapele vypořádáváte s pandemickou situací?

Zpočátku jsme nechtěli přistoupit na online koncert. Živá vystoupení jsou pro nás chvíle setkávání s fanoušky. Vždy se snažíme navodit atmosféru, která je opravdu jenom pro ten večer. Jenže jsme nakonec usoudili, že jsme bez koncertů už moc dlouho a dohodli se, že odehrajeme akustický set. Náš bubeník hrál na marimbu a náš baskytarista zahrál své basové party na klarinet.

To bylo loni v prosinci a od té doby v tom pokračujeme. Takže když nás někdo osloví, že bychom mohli udělat nějaký online koncert, vybíráme písničky, které jsme třeba ještě takto nezahráli, a bavíme se tím.

Jinak mám už napsaných několik nových skladeb, ale na ty zatím nemáme čas.

Reklama

Výběr článků

Načítám