Článek
Písně z nového alba The Secret of Letting Go již zazněly na říjnovém turné ve Velké Británii a několika koncertech v Evropě. Jak jste je prožívala?
Podle mě zní naživo krásně. Strhnul nás koncertní proud a turné si užíváme. Během britského turné jsem bohužel byla nachlazená, takže pro mě bylo velmi náročné. Normálně jsou mými zbraněmi proti nemocem zázvor a med, ale tentokrát jsem ztratila hlas. Nakonec jsem se nevyhnula injekcím, abych mohla zpívat. Pro hlas to není dobré, ale nešlo to jinak. Fanoušci byli úžasní a podrželi mě. S novým materiálem má náš set skvělou dynamiku a mám pocit, že je působivější než kdy dřív.
Co máte na albu The Secret of Letting Go, jež vyšlo v dubnu, nejraději?
Cítím z něj čistotu. Přáli jsme si, aby v hudbě byla cítit jistá syrovost a jednoduchost. Řídili jsme se ideou, že méně je více. Výsledkem je dynamické album, na němž jsou působivé písně, ale i svým způsobem obnažené skladby. Jsem nadšená, že jsme prozkoumali oba extrémy.
V rozhovorech říkáte, že máte radost, že jste vybojovala víc prostoru pro vokály. Jak se to podařilo?
S Andym jsme vždy tak trochu bojovali o prostor. O to, kdo bude víc slyšen. Není to ale tak, že bych nad ním vyhrála, Andy chtěl najednou mému hlasu dát víc prostoru sám. Možná jsme prostě jen v průběhu nahrávání dospěli. Konečně jsme byli schopní nechat věci plynout.
V jaké atmosféře tedy album vznikalo?
Začali jsme na něm pracovat v době, kdy jsme byli na turné na oslavu dvacátých prvních narozenin kapely. Během něj jsme od začátku do konce přehrávali první desku. Vracet se takhle intenzivně k hudbě, kterou jsme vytvořili před více než dvěma dekádami, byla zajímavá zkušenost. Některé písně z té desky jsme nikdy předtím naživo nehráli a většina z nich nezazněla už dlouhé roky.
Byl to proces znovuobjevování, při němž jsme si připomněli, proč naše kapela vznikla. To byl odrazový můstek pro novou desku. Návrat ke kořenům. Prozařuje celé album.
Dá se ten důvod popsat?
Andyho jsem kontaktovala, protože jsem chtěla spojit naše hudební světy. Ten můj byl řekněme folkový, vyrůstala jsem obklopena tradičním písničkářstvím. Když jsem pak v Manchesteru chodila tancovat a poslouchala pirátská rádia s experimentální taneční hudbou, přála jsem si do podobné zpívat. Lákalo mě psát v podstatě tradiční písničky a spojit je s muzikou, která mě zrovna bavila.
Zeptala jsem se Andyho, kterého mi doporučil kamarád, jestli by takovou hudbu rád produkoval. Pro mnoho muzikantů to byl divný nápad. Andy se ale rozhodl to se mnou zkusit.
Andy Barlow se před časem podílel na produkci pěti písní na albu Songs of Experience skupiny U2. Podle vás to ovlivnilo způsob, jakým pracoval na vaší poslední desce. Jak?
Andyho to rozhodně ovlivnilo. Ani nevím, jestli se to může říkat, ale nejsem velký fanoušek U2. Nicméně důležité je, že Andy s nimi okusil jiný způsob práce, než je náš. Mají velký tým producentů a každá píseň má na začátku desítky verzí. Nahrát album jim trvalo roky.
Andy si přál to zkusit s Lamb podobně a musím přiznat, že to pro mě bylo docela těžké. Podle mě takový proces ničí kreativitu. Když musím píseň nekonečně přepracovávat, začnu ji nenávidět. Myslím, že se časem ztratí důvod, proč vznikla.
Titulní The Secret of Letting Go vznikla ve chvíli, kdy jsme o něco bojovali natolik, že jsme uvažovali, že rozpustíme kapelu. Když hádka eskalovala, rozhodli jsme se jít každý do jiného pokoje, Andy napsal melodii, já text, dali jsme je dohromady a bez jediné změny jsme to ten den nahráli. Svým způsobem to byl triumf, který oslavuje způsob práce, který miluji. Ráda sázím na první nápad. Později podle mě do hry vstupuje ego.
Může se vám hodit na Zboží.cz: