Článek
Autorka studovala na VŠUP v Praze i na anglických výtvarných školách a od roku 2010 pracuje na fotografickém projektu Portrait of London. Jde ve své podstatě více o konceptuální než klasický obrazový cyklus.
Britská megapolis, kterou dobře zná, protože v ní dlouhodobě žije, ji zajímá jako anonymní odcizené město se sice negativním, ale přesto zajímavým vizuálním potenciálem. K důležitým poznávacím znakům jejích obrazových meditací patří i fakt, že tam nenajdeme žádnou lidskou bytost, ačkoli velice dobře všude cítíme její přítomnost, či dokonce vliv.
Když se díváme na fotografie, v drtivé většině hned nevíme, co vlastně vnímáme. Dvě antické karyatidy podpírají betonový monolit jakési postmoderní budovy a pod nimi je na zemi napsáno striktní No Parking. Absurdní kontext ještě umocňují dva dopravní kužely pod jednou ze skulptur.
Podobně vyznívá momentka, na které visí socha Krista na zdi a pod ní stojí zaparkovaná luxusní auta. Světec na ně shlíží a má zvednuté ruce, takže to vypadá, jako by jim žehnal.
Zvláštní kontrast nastává i tam, kde autorka brutálně konfrontuje přírodní a městské prostředí. Vhled do uklidňující zeleně parku působí takřka romantickým dojmem. Na louce se batolí trojice divokých kachen pod blankytnou oblohou. Ovšem na horizontu v šedavém smogovém oparu zlověstně trůní silueta výškových budov městského labyrintu.
Právě výše uvedená prvoplánová konfrontace vizuálních plánů vytváří u těchto fotografií zvláštní napětí. Stále si totiž nejsme jisti, ve kterém městě se právě nalézáme. Může to být klidně Praha, stejně jako Paříž nebo New York. Autorka dává záměrně minimální vodítka. Poukazuje tím vlastně na to, že globální svět se zmenšil a uzavřel sám do sebe.