Liu Xingcan: V Číně nikdo nepovažuje Švejka za idiota

Ráda bych našla další knihy vašich autorů, které jsem už přeložila, aby také potěšily naše čtenáře. Máte opravdu bohatou literaturu, třeba od Hrabala jsem už přeložila osm titulů.

Na prvním místě Švejk. Ještě než jsem přijela do Prahy, viděla jsem loutkový film Jiřího Trnky a také jsem znala překlad, který vznikl z angličtiny, i když byl neúplný. Další vyšel z ruské verze. Věděla jsem, že čeští lidé jsou vlídní, mají dobrou povahu. A to se nám líbí.

Víte, u nás nikdo nepovažuje Švejka za idiota, který nemá všech pět pohromadě, za šaška nebo dokonce za sprosťáka. Vidíme ho jako velice chytrého a statečného člověka, s dostatkem sebedůvěry. Jako lidový typ. Čínský čtenář chápe, že se svým způsobem posmívá a bojuje proti válce, proti rakouské policii, proti rozpadající se říši.

Být považován za Švejka, to je u nás kompliment. Navíc skoro v každé vesnici byste našel podobný typ. Bohumil Hrabal ho velice přesně vystihl, když řekl, že se v každé situaci chová jako doma a „že i když je na dně svých sil, vždycky hledí vzhůru“.

Zpočátku redaktoři nevěděli, jestli mají Hrabala vůbec vydávat. Když jsem však přeložila Příliš hlučnou samotu a povídky Perličky na dně, ohlas byl vynikající. Na internetu jsem četla mnoho nadšených ohlasů. Čtenáři potom hledali jeho další knihy. Dokonce jsem četla takový povzdech: „My bychom chtěli mít také takového spisovatele, jako je Hrabal.“ Píše o prostých lidech, s porozuměním k jejich trápením.

Kunderu jsem nepřekládala, to dělali znalci francouzské literatury. Mají ho rádi hlavně mladí lidé, i když mám pocit, že ohlas není tak vřelý jako u Hrabala. Hodně se u nás hrají Čapkovy hry, jako redaktorka jsem redigovala Válku s mloky i jeho povídky. Jsem ráda, že mě oslovila některá nakladatelství, abych ještě něco z Karla Čapka přeložila.

Nevím, jestli na tuto otázku dokážu vůbec odpovědět. Musím se přiznat, že jsem se za celou dobu, kdy jsem tady žila – a přijela jsem v sedmnácti – i nyní, když se k vám vracím, nepotkala žádného Čecha, který by se ke mně nechoval přátelsky. Už tehdy se o mne starší lidé starali jako o svou dceru. Proto věřím, že přátelství mezi Čechy a Číňany nezmizí.

Když jsem přijela, byla naše země velmi chudá. Nyní jde ekonomicky nahoru, ale víme, že k dalšímu vzestupu potřebujeme mír. Nechceme nikoho ohrožovat. Válka není dobrá k ničemu. Jestliže chceme žít lépe, potřebujeme přátelství.

Dětská literatura. Ta je skvělá. Přeložila jsem pohádky Boženy Němcové, Barunku, Jánošíka, Povídání o pejskovi a kočičce, ráda bych našla další hezké dětské knihy. Máte také moc hezkou tradici, že kdo patří do špičky kreslířů a malířů, tak určitě vytvoří nějaké ilustrace pro děti. S manželem Lao Bai, který vyučuje a tvoří na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Pekingu a je průkopníkem textilního výtvarnictví v naší zemi, jsme sestavili celou knihu ilustrací české dětské literatury. Dostala u nás dokonce cenu.