Hlavní obsah

Liternetur@: Zpod Kafkova švába

Právo, Jakub Šofar

Dva roky po listopadu 1989 jsem byl tak zahlcen informacemi, že si z té doby nepamatuji vlastně vůbec nic. A teprve po tolika letech objevuji dávno objevené. Teď jsem se například dostal k debatám Philipa Rotha s Ivanem Klímou. Ty byly vedeny při návštěvě slavného amerického spisovatele v Praze v roce 1990.

Článek

Nebyl tu poprvé, Prahu poznal už na počátku 70. let, a když se vrátil do USA, porovnával situaci spisovatelů z obou zemí: U nich není nic možného, ale všechno má význam, u nás je možné všechno, ale nic nemá význam. V tomto punktu jsme Američany už dohnali, to je dobrá zpráva (nebo špatná?).

Zhuštěný obsah debat byl zveřejněn v The New York Review 12. 4. 1990 pod názvem Rozhovor v Praze a v tom samém roce ho vydalo nakladatelství Evropský kulturní klub, kdo si na něj ještě pamatuje? Já jsem si nechal těch necelých 30 stránek zknihařit dohromady do jednoho svazku s Rothovou prózou Pražské orgie (SixtyEight Publishers, 1988), která je jakýmsi epilogem románů o Zuckermanovi. Oba texty jsou spolu pěkně svázaný.

Roth na jednom místě cituje polského spisovatele Tadeusze Borowského, který řekl, že o apokalypse může psát někdo, jedině postavíli se do role viníka, spoluviníka nebo člověka, který se na všech těch hrůzách podílel. A Roth dodává, že podobně se zachovali za nadvlády sovětského komunismu Tadeusz Konwicki, Danilo Kiš a Milan Kundera, mám-li jmenovat alespoň tři "K", kteří vylezli zpod Kafkova švába, aby nám sdělili, že nejsou žádní neposkvrnění andělé a že zlo existuje stejně tak uvnitř jako vně. Obrat vylézt zpod Kafkova švába mě úplně vylekal. Proč má to, o co se tady marně snaží několik generací, definovat takhle nádherně zrovna nějaký, byť geniální Amerikán?

Kafka ale v Proměně nepsal o švábovi, použil slovo das Ungeziefer (hmyz, přeneseně havěť), u nás se to místo překládá - jakýsi nestvůrný hmyz. Až anglické překlady rozmělnily obecné na zvláštní a objevil se brouk nebo šváb (blackbeetle). Tak mně to zamotalo hlavu, že jsem si musel obnovit znalosti z přírodopisu a znovu se ubezpečit v tom, že šváb (Blattodea) se nerovná brouk. Zatímco ten první patří k hmyzu s proměnou nedokonalou, ten druhý k hmyzu s proměnou dokonalou. Zase samá proměna (snad jsem to nějak nepopletl). A zcela aktuálně k tomu ještě, jako kouzlo v tomto případě chtěného, připojuji tři věty z rozhovoru Jana Kellera z posledního vydání časopisu Živel (26): Biologové dávno vědí, že vítězové proměn budou brouci. Jejich odolnost je přizpůsobena rizikům, která vytváří člověk a která člověk nemůže přežít. Broukům patří budoucnost. Doufám, že oceňujete použití slova proměna. Jsem ochoten věřit, že v tomto případě ho vážený sociolog vyslovil automaticky, bez dovozování dalších souvislostí. Aby se tak posléze všechno do těch souvislostí zřetězilo.

Když jsem se tak mocně rozepsal, tak alespoň stránky Philip Roth Society, tam o Rothovi najdete téměř vše.

K úplně vyváženosti snad jen zbývá broukat si píseň Nech brouka žít / hleď na tu havěť drobnou / myška, muška, bleška, šváb...

Reklama

Výběr článků

Načítám