Hlavní obsah

Liternetur@: Samizdat skončil? Trvá.

Právo, Jakub Šofar

Šedesáté výročí konce druhé světové války jsme si připomenuli přehlídkami tanků, děl a letadel. Skupiny amatérů nacvičily při té příležitosti různé typy bojových pašijových her. Když jsem se však dozvěděl, že v nich nebude vystupovat ani Seagal, ani Stallone, ani Norris, ani současný kalifornský guvernér, pochopil jsem, že nemá jít o vytváření iluzí, ale o oslavování. Pak tomu ale nerozumím.

Článek

Milióny mrtvých nejsou důvodem k oslavám, desítky hrdinů, kterým se podařilo dožít do dnešních dnů, by své činy nejspíše vyměnily za vrácení životů svých blízkých a kamarádů. Přestože je válčení, tento specifický typ myslivosti, neustále v módě, je v rozporu se současným převládajícím evropským trendem, že na každé zlo je třeba nejprve odpovědět filosofickou otázkou, a to i v káznici.

Domnívám se, že místo slavení bychom měli raději dělat vše pro to, aby ke kladení filosofických otázek vůbec nemuselo docházet. Takové předsevzetí není vůbec naivní, nebo je každopádně méně naivní než chození po lese v maskáčích.

Tak jsem raději v neděli navštívil Muzeum knihy ve Žďáře nad Sázavou, které zřizuje pražské Národní muzeum. V poslední prohlídkové místnosti o knižní kultuře a tisku 20. století u nás byly konečně aktualizovány exponáty a popisky. Jedna vitrína je věnována samizdatu, jehož ukázky sem propůjčila Gruntorádova knihovna Libri prohibiti. Návštěvník se dozví, že Návrat svobody v roce 1989 přinesl také konec samizdatu.

Je tomu skutečně tak? Protože muzeum se v celé expozici zabývá vznikem knih, nikoliv jejich obsahem, je takové tvrzení krajně zavádějící. Z ideologického hlediska sice naprostá většina samizdatové produkce u nás opravdu skončila, z hlediska technologického zlatý čas samizdatu po roce 1989 teprve nastal. Anebo musíme pro všechny, kteří si z jakéhokoliv důvodu své texty tisknou a zpracovávají sami, najít nějaký jiný název. Ostatně - Národní muzeum by to mohlo zorganizovat.

Příště si to při nějakém výročí musím rozmyslet lépe a vydat se raději někam do přírody. Kochat se formou a obsahem, jež nejsou v rozporu.

Na první pohled to s knihami a koncem války nesouvisí, ale nemylme se. Na stránkách českého velvyslanectví ve Washingtonu se v menu můžete v položce Czech Press dostat k souboru Czech-American Newspapers, Newsletters and Bulletins in the USA, kde je alfabetický seznam českých novin a časopisů vycházejících v USA, mnohé i v elektronické podobě. Dovolím si jich tady část vyjmenovat. A vzdát jim hold: American Sokol, Americké listy, Catholic Workman Voice, Center News, Československé noviny, Český hlas/The Czech Voice, CSA Journal, Czech Language News, Czechoslovak American Musicians Newsletter, Hlas, Hlasatel, Hlasatel/Newsletter, Hlas národa /Voice of the Nation, Hlasy národa, Hospodář, Kořeny/Roots, Kosmas, Morava Krásná, Most/The Bridge, Náš český život, Naše noviny, Naše rodina, Náš svět, Nedělní hlasatel/Czechoslovak Herold, Orel, Our Gardens/Naše zahrádky, Posel, Slovo, Texaský rolník, Včera a dnes.

Bude jim u nás někdy někde věnována aspoň jedna vitrína?

Reklama

Související témata:
Samizdat

Výběr článků

Načítám