Hlavní obsah

Liternetur@: Dobrý člověk = dobré básně?

Právo, Jakub Šofar

Racionalistická noetika bude velmi bezradná nad skutečným básníkem od dob, kdy přestala býti poesie aplikovanou filosofií a kdy se jala poznávati svět bez prostřednictví rozumového rozjímání, bezprostředně, smysly, nahrazujíc logiku imaginací – listoval jsem si v sobotní posteli výběrem poezie Jiřího Mahena, který vydala na jaře roku 1928 Družstevní práce pod názvem Básně. Předmluvu napsal ten, který je Mahenovi vděčný za mnohé – Vítězslav Nezval.

Článek

Svůj text využil k uvítání toho báječného, očekávaného pokroku. Označil svého učitele a přítele za básníka posedlého vidinou prázdna a hned kontroval: Dnešní světové počasí pro poesii (zde odkaz na vysvětlivku: Francouzské hnutí pro čistou poesii, surrealism, t. zv. poetismus et. c. – pozn. J. Š.) je neskonale příznivější, jsouc očištěno od utilitární patiny, jež ohrožovala nebezpečně básnické duchy někdejší Mahenovy generace, neboť dnes, kdy tisíce lidí poslouchá se sluchátky hudbu prázdna, přicházejí ke cti básníci, kteří dovedli býti znepokojeni tím prázdnem víc, než tíhou velkých myšlenek. Dnes vidíme, že není třeba říkati vidina prázdna, neboť jde o velmi jasné praménky, o elektrické horizonty vln, čirejších, než byly obrysy antických mramorů. (Zvýraznil Nezval.)

Přelom druhé a třetí dekády 20. století byl k Nezvalovi milostivý, básník lehce, rychle a objevně zachycuje proměňující se svět. Když si chci udělat opravdu radost, pustím si Janem Spáleným zhudebněné básně Edison a Signál času (dle mého stejně důležité nahrávky jako Kainarovo Kuře v hodinkách, nebo možná ještě lepší). Jak slyším Naše životy jsou těšivé jak smích / jednou v noci sedě pod kupou svých knih / uviděl jsem náhle v pachu novin tona / sníh a velkou podobiznu Edisona, tak mi jde mráz po zádech a já kamením v prachu světa tona.

Abych se dostal k výpovědi. Veřejně se k Nezvalově tvorbě přihlašuju a nestydím se za to. Patří do velké pětky mně milých básníků. I přes všechny jeho úlety, úlitby a přemety.

Mimochodem, neoslavoval mělkými verši jen Stalina, předtím si to už odzkoušel na Masarykovi: Už nikdy nesplyne s rtů Čecha tišší vzlyk: / Je mrtev hospodář. Umřel nám Masaryk. Hříchy stáří (pokud nejde o senilitu) se neodpouštějí, zatímco hříchy mládí jsou tolerované. Kdybychom se to v případě některých věkem pochlapených charakterů snažili srovnat, pak Nezval by z toho nemusel vyjít nejhůř.

V tom opakujícím se, tu a tam propukajícím sporu, zda špatný člověk může udělat dobré věci, mi sice srdce říká, že nemůže, ale rozum tvrdí opak. Jen čas rozhoduje. Zkoumáme snad dnes, jestli byli Leonardo da Vinci, Mozart, Balzac nebo F. L. Wright dobří lidé? A co to vlastně znamená?

www.volny.cz/lludvik/nezval /Nezval.htm

Reklama

Související témata:

Související články

Liternetur: Obrana sofistikovanosti

V základním magickém díle Elifase Léviho Dogma a rituál vysoké magie je často reprodukované vyobrazení odvěkého zápasu mezi Dobrem a Zlem (světlý stařec...

Výběr článků

Načítám