Hlavní obsah

Linkin Park zkoumají možnosti zvuků

Novinky, Stanislav Dvořák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Američtí Linkin Park, kteří se stali před zhruba desítkou let symbolem tehdy běsnící vlny nu-metalu, vydali letos pátou studiovou desku Living Things. Zařadí se spíše k průměrným.

Foto: archiv, Právo

Mike Shinoda (Linkin Park)

Článek

Na přelomu 20. a 21. století zapůsobili Linkin Park novátorsky s debutovým albem Hybrid Theory. Rap-metal či nu-metal se stal velkou módou a Linkin Park jeho protagonisty. Následovaly desky Meteora či Minutes to Midnight a skupina si užila značný komerční úspěch s milióny prodaných alb.

Linkin Park určitě patří ke kapelám, které rychle poznáte, ať už podle charakteristického rapu - mluvení nebo podle záliby v záplavě syntetických úderů a ruchů. Album Living Things otevírá písnička Lost in the Echo, jejíž popový refrén přímo vyzývá halu ke skandování. Podobně působí i Burn it Down s táhlým popěvkem a velmi jednoduchým kytarovým motivem, který se pořád opakuje. Na koncertě to jistě rozproudí davy, i když pro pozornější poslech se to jeví trochu nudné.

Následují některé pokusy o alternativnější tracky, které často končí až v neposlouchatelnosti. Zpěvák se většinou snaží křičet, jakoby doufal, že tak desku nabije více emocemi, ale tak jednoduše to v hudbě nefunguje. U některých písniček pak už zbývá jen křik bez melodie, asi nejhůře dopadla Victimized a Until it Breaks. U nich se zjevně soustředili na hru se zvuky a syntetickými pazvuky všeho druhu, přičemž snaha přerostla v chaos, kdy k sobě bez citu poskládali nesourodé části.

Zbývá však zhruba polovina melodičtějších tracků, které by mohl strávit každý, ať už fanda nu-metalu nebo prostě rocku a popu.

Celkové hodnocení: 50 %

Reklama

Výběr článků

Načítám