Článek
Soubor, který existuje nějakých patnáct let, skvěle kombinuje punkovou údernost s folkem a irskou lidovou hudbou. Přitom jeho písně nejsou plytké, neboť v nich prezentuje svoje názory na společnost. Skupina se nikdy nezpronevěřila svému pojetí, i když během let se její tvorba proměňovala.
Po energickém Levelling The Land přišel rockový Zeitgeist, následující Mouth To Mouth zase představovalo příklon k folku. Poklidnější Hello Pig pak ukázalo, že ani v na přelomu tisíciletí skupina neupadla do klišé a snaží se hledat nové formy vyjádření.
Měnilo se i vyznění textů. "Třeba na Mouth To Mouth sice není mnoho takzvaně politických písní," uvedl baskytarista Jeremy, "což však neznamená, že bychom změnili názory na politiku a politiky, jen jsme se nechtěli opakovat. Pořád vidíme, že hudba a politika jsou propojené."
Levellers na Hello Pig hledali
The Levellers se na albu Hello Pig vymanili z klišé, do něhož začali koncem devadesátých let upadat. Už nepřinášejí typickou kombinaci dusavého punku s keltskými motivy, ale navazují na tradice anglického písničkářství. Projev The Levellers je mnohem uměřenější, pročištěnější a vystupují v něm do popředí folkové kořeny, k čemuž zřejmě přispěly akustická turné v závěru deváté dekády.
Skupina už nesměřuje skladby k rychlým rozjuchaným pasážím s kvikavými houslemi Jonathana Sevinka, které nyní slouží jen jako koření. Pro kontrast je najdeme uprostřed lyrických Dreams postavených na doprovodu akustické kytary se sborem jak od raných Yes, nebo v závěru gradujícího Sold England se zkreslenou kytarou. Typické strhující hybné pojetí přináší jen Do It Again Tomorrow.
Ovšem folk a lennonovské písničkářství nejsou jedinou polohou, kterou album přináší. Už úvodní píseň Hello Revolution připomíná tvorbu The Beatles na konci šedesátých let v období Bílého alba. Jejich vliv však prostupuje celou desku, neprojevuje se však ani tak v konkrétních písních, jako spíš v přístupu k tvorbě. The Levellers se otevírají řadě nových postupů, nebojí se experimentovat se zvukem a pohrát si s aranžmá. Ve Walk Lightly se objevují názvuky indické melodiky, nejexperimentálnější jsou však skladby The Weed That Killed Elvis a Modern Day Tragedy, plné až noisově zkreslených kytar, které vytvářejí vlnící se plochy. Pletivo kytarových vazeb je v The Weed podloženo rytmickou smyčkou, která jasně ukazuje, že The Levellers sledují i dění na taneční scéně.
Přestože v tvorbě souboru byly vždy patrné folkové vlivy, skupina se touto scénou podle Jeremyho necítila nikdy spjatá: "Pokud se něco zajímavého na folkové scéně děje, my o tom nevíme, jsme příliš svázání s rockem. Když jsme začínali, cítili jsme se spřízněni s Chumbawambou, s jejímiž členy jsme pořád dobrými přáteli. I když na nás také působil Bob Marley, našimi hrdiny byli The Clash a Led Zeppelin."
