Hlavní obsah

Láska bude provokovat i naše klonované potomky

Právo, František Cinger

Lidstvo dospělo ke katastrofě. Kráčelo k ní stále dokonalejší konzumací. V žádné jiné civilizaci, než ve "výjimečném 20. století", se nepodařilo vytvořit tak dokonalý chod supermarketu jedoucího na plné obrátky. To říká Daniel 1, současník, vypravěč románu francouzské hvězdy Michela Houellebecqa (1958) Možnosti ostrova.

Článek

Protikladem mu je klonovaný potomek Daniel 24, existující tisíciletí po svém modelu č. 1. Neočlověk vyznávající fanaticky, aniž o tom ví, "poselství Nejvyšší sestry".

"Ve skomírajícím světle bez lítosti sleduji zánik druhu," vysílá k nám signály Daniel 24, když se dívá na potomky lidí potulující se za plotem chránícím "vyspělou civilizaci neolidí". "Já k nim žádný soucit necítím, nevnímám ani, že máme společný původ; beru je čistě jako trochu chytřejší, a proti i nebezpečnější opice," říká.

A v prostoru mezi oběma postoji se odehrává příběh zániku lidského rodu. Možná všechno začalo už v mládí Daniela 1, prosazujícího se herce, kdy se na první ženu vykašlal, jakmile otěhotněla. Když syn spáchal sebevraždu, dělal si vejce s rajčaty.

Kruh určený sexuální rozkoší

"Živý pes má větší cenu než mrtvý lev, shrnuje správně Kazatel. To dítě jsem nikdy neměl rád: bylo hloupé jako jeho matka a zlé jako jeho otec," komentuje okamžik rozpadu sebe samého i lidstva, aniž to tuší. Pravda, pohybuje se maličko v kruhu určeném sexuální rozkoší, dál ale nedokáže dohlédnout. "Lidská práva? Nezájem; vždyť já se sotva dokázal postarat o práva svého penisu."

Lidé se vzdálili jeden druhému. Trh reagoval nabídkou "androidů" vybavených umělou vagínou. Dokonale vyladěný systém analyzoval konfiguraci mužských pohlavních orgánů, vyhodnotil teploty a tlaky... Zařízení se po několik týdnů těšilo zvědavému zájmu, pak nadějné firmy zkrachovaly. "Lidi to prostě přestalo zajímat," komentoval vývoj stárnoucí Daniel 1.

Ale dost pochmurných vizí a zkušeností zároveň. Hlavním příběhem "posledního člověka" je jeho vztah k Isabelle. Bylo mu třicet devět, jí třicet sedm. Novinářka, která se mu obětovala. Během vášnivého vztahu se k sobě hodili ve všem. Jakmile vášeň mizela, objevily se rozdíly. Žena o něj (i o sex s ním) ztrácela zájem, a on šel k jiné, jmenovala se Esther. Jenomže zapomenout nedokázal. Naopak, mladší ho postrádat dokázala.

Postavit se úpadku

Střípeček citu získali i "neolidé". Nejenže Daniel 24 a později Daniel 25 převzali od Daniela 1 psa Foxe, který jim dopřával radost z partnerství psa a pána, ale přes hlubiny času se pokoušeli navázat kontakt třeba s Marií 22, nebo s Marií 23. Touha po nesmrtelnosti se spojovala s potřebou zjistit, proč a s kým žít.

Provokatér Houellebecq se noří do sexu a erotiky hlouběji a hlouběji, je to ale maličko kalkul. Nezkoumá příčiny úpadku lidstva, ale jeho postavení se civilizaci hrdé na stále rostoucí spotřebu a konzumaci, je jednoznačné. Nikoli v přitakání realitě, ale v postavení se dnešní podobě úpadku lidského rodu spočívá podstata jeho protestujícího výkřiku.

Kdo chce slyšet, uslyší, kdo chce číst, přečte si. Ke komu se literatura nedostane, půjde dál po nakloněné rovině, netuše, že láska je současně prokletí. A kód věčnosti i pro klonované neolidi. Nakonec o tom vyprávěl už Karel Čapek v RUR. Bez lásky a svobody život smysl ztrácí.

"Potěšení lidských bytostí pro nás zůstává nepoznanou záležitostí," svěřuje se smutně Daniel 24. Na jaké pozici proměny mezi Danielem 1 až 25 jsme ale dnes my?

Michel Houellebecq: Možnosti ostrova

Odeon, přeložila Johanka Šotolová, 340 stran

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám