Hlavní obsah
Jan Maléř v roli Ivana Sekala a Kamila Šmejkalová jako Anežka. Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Křižanovo téma, a zase z divokého východu

V Komorním divadle J. K. Tyla v Plzni hrají v režii Natálie Deákové majstrštyk Jiřího Křižana Je třeba zabít Sekala. Paměť míváme děravou, připomínám proto, že za scénář ke stejnojmennému filmu Vladimíra Michálka z roku 1997 obdržel Křižan Českého lva; jednoho z deseti, což je až po naše časy na jeden film počet rekordní.

Jan Maléř v roli Ivana Sekala a Kamila Šmejkalová jako Anežka. Foto: Jiří P. Kříž, Právo
Křižanovo téma, a zase z divokého východu

Poprvé dostal na jeviště konflikt statečného Valacha, evangelíka Jury Barana, s kořistným, morálně křivým Sekalem, nemanželským synem sedláka Obervy v bigotně katolickém, a přece farizejském prostředí Hané, navíc v extrémním čase nacistické okupace, Petr Veselý ve Zlíně.

Je třeba zabít Barana

Inscenace jedinečná, ale kvůli dvacetitunové scéně Milana Popelky nepřenosná, přesto kritikou opomenutá neprávem. Scénograf Deákové Lukáš Kuchinka je skromnější, proto se plzeňská divadelní adaptace Martina Františáka může stát kouskem vývozním, a třeba hned pro domácí mezinárodní festival Divadlo.

Jan Maléř (Ivan Sekal), Zdeněk Mucha (Včelný) a Pavel Pavlovský (Sekalův otec Oberva)

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Ponechám stranou škatulky, kolegové zavírají Sekala do té s nápisem western. Také o Křižanových Stínech horkého léta pro Františka Vláčila se tak psalo, aby se recenzenti opatrnicky vyhnuli podstatě: Křižan se vymezuje proti čecháčkovské prostřednosti, vyčůranosti, ohebnosti. A proti tomu staví nestádní statečnou hrdost.

Sám byl takový, proto se brzy vzdálil politice, také u nás jen líhni bezuzdného kariérismu. Povšimněme si jen, jakou floskulační artilérii nasadili slouhové kmotrů proti novicům v politice (včetně E. Wagnerové, jíž sami nesahají ani po kotníky), kteří zdůvodnili návrh velezrady - za amnestii, za ostudy v Evropě, za nákazu putinovskými Sirénami v "demograticky" propachtovaném mocenském pašalíku atd.

Zdeněk Rohlíček (Záprdek) a Petr Konáš (mladý Oberva)

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Střet Barana se Sekalem je o velezradách v jejich stejně ušmudlaném okolí; poslušném, zbabělém, přetvařujícím se, vůlí přežívat za cenu jakéhokoli ponížení posedlém. Kdo se vzepře, ať ve službě zla či dobra, toho je třeba zabít. Nakonec ale spíš Barana než Sekala, protože on by mohl být svědomím, výčitkou, pamětí, pravdou.

Plzeňské herectví

Zástupci protikladů na jevišti - Martin Stránský (Baran) a Jan Maléř (Sekal) zvládli modelový svár bravurně. Stránský by možná mohl ubrat z patosu, a kladivo by měl nechat ležet v kovárně, Maléř by naopak mohl ještě přitvrdit při rozlišování poloh zla.

Jan Maléř (Ivan Sekal) a Martin Stránský (Jura Baran)

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Lépe se daří potměšilci, bezpáteřnímu holiči Záprdkovi (Zdeněk Rohlíček) a páteru Flórovi (Jakub Zindulka), ubíjejícímu pánaboha v sobě rezignací na boží spravedlnost v prostředí falše reprezentované Pavlem Pavlovským (Oberva), Josefem Nechutným (Starosta), Zdeňkem Muchou (Včelný), Viktorem Vrabcem (Koukol) atd. Bravo!

Celkové hodnocení 85 %

 

Divadlo J. K. Tyla Plzeň - Jiří Křižan: Je třeba zabít Sekala

Divadelní adaptace Martin Františák.

Režie Natália Deáková, dramaturgie Klára Špičková, scéna Lukáš Kuchinka, kostýmy Daniela Klimešová, hudba Jakub Kudláč, pohybová spolupráce Martin Pacek.

Premiéra 9. února, psáno z reprízy 27. února 2013 v Komorním divadle

 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků