Hlavní obsah

Korejská houslistka Bomsori Kim: Soutěže jsem si nikdy moc neužívala

Právo, Šárka Hellerová

V pátek 7. září začíná hudební festival Dvořákova Praha. Jeho takzvaný debutový den, tedy večer 14. září v Rudolfinu, bude patřit dvěma mladým a úspěšným interpretům. Korejská houslistka Bomsori Kim a český klavírista Lukáš Klánský se představí v začátcích své mezinárodní kariéry. Bomsori Kim Právu poskytla rozhovor.

Foto: Dvořákova Praha

Bomsori Kim hraje v současné době nejraději díla francouzských skladatelů.

Článek

Na housle hrajete od pěti let. Proč tento nástroj milujete?

Jako malá jsem ráda zpívala. Věřila jsem si, že jsem dobrá, a tak jsem se zúčastnila několika soutěží. Vždy jsem získala druhou nebo třetí cenu, protože jsem svým přirozeným hlasem nedosáhla na vysoké E. Snažila jsem se zpívat vysoko, ale nedařilo se mi dosáhnout takových tónů, jaké jsem si představovala.

Za nějakou dobu jsem s rodiči šla na recitál legendární houslistky KyungWha Chung. Najednou jsem si uvědomila, že skrz ten nádherný nástroj zpívá, měla jsem pocit, že skrz housle slyším její hlas. Poté jsem poprosila rodiče, zda by mi nepořídili housle. Tehdy jsem si zamilovala hudbu.

Pamatujete si, kdy jste poprvé pocítila radost z toho, že dokážete zahrát melodii či celou skladbu?

Jasně si pamatuji chvíli, kdy jsem poprvé hrála Bériotův Koncert pro housle č. 9. Byl to první celý concert, který jsem hrála poté, co jsem dokončila výuku podle Suzukiho metody. Moc jsem se těšila, až si zahraju tento velmi obtížný kus. Tolik mě to těšilo, že jsem nemohla celý den přestat hrát.

Foto: Dvořákova Praha

Bomsori Kim.

Kteří skladatelé vám připomínají dětství?

Vzpomínám si, že jsem doma moc ráda tančila na Mozartovu hudbu. Mám mladší sestru a bratra a vybavují se mi kouzelné vzpomínky na to, jak jsme po večeři tancovali. Myslím, že jsme z jeho hudby cítili takovou energii, že jsme se nemohli uklidnit. A rodiče nás nechali na hudbu svobodně reagovat.

Brzy jste se začala zúčastňovat hudebních soutěží. Užívala jste si je?

Nikdy jsem si příliš neužívala samotnou soutěž, ale bavilo mě se setkávat s publikem v různých zemích. V každé zemi mají lidé v publiku trochu jiný styl a mě bavilo jim hrát a vnímat jejich odezvu. Další skvělá věc byla, že jsem díky soutěžím mohla hrát s mnoha úžasnými orchestry, dirigenty a hudebníky.

Která soutěž byla důležitá pro vaši pozdější kariéru?

Mnoho jsem se naučila z každé z nich. Pokud bych ale měla některé vyzdvihnout, byla by to Mezinárodní soutěž P. I. Čajkovského v Moskvě v roce 2015. Přilákala mnoho televizních diváků. A potom Wieniawského houslová soutěž v Poznani o rok později. Poznala jsem na ní mnoho lidí, kteří mi pomohli koncertovat. Potkala jsem na ní svůj budoucí management, nahrála jsem díky tomu debutové album s Polskou národní filharmonií a to mi otevřelo dveře k profesionální kariéře.

Čí muziku hrajete v současné době nejraději?

V poslední době mě baví francouzští skladatelé, například Debussy, Faure a Ravel. Letos jsem hrála Francií inspirovaný recitál a velmi mě bavilo objevovat barevnost a svobodu francouzské hudby. Pokud máte skvělého hudebního partnera, se kterým můžete tento repertoár hrát, je to fascinující hudba.

Foto: Dvořákova Praha

Bomsori Kim.

Hudbu jste studovala v Soulu a v New Yorku. Pozorovala jste nějaký zásadní rozdíl v přístupu k hudebnímu vzdělání?

V Soulu jsem se hlouběji soustředila na sebe, na vlastní vhled do hudby a na samotnou hru na nástroj. New York mě donutil se otevřít a pozorovat svět, a promítnout do hudby život.

V Praze budete hrát hudbu Eugèna Ysaÿe a Roberta Schumanna. Jaký máte k tomuto repertoáru vztah?

Ysaÿe byl legendární houslista své doby. Jeho šest sonát bylo velmi ovlivněných Bachem. Některé pasáže jeho Sonáty č. 3 jsou velmi poetické a plné fantazie. Zároveň jsou dokladem toho, jak zručný houslista byl, protože vyžadují opravdu vysokou úroveň hry. Caprice d’après l’Etude en forme de Valse zase ukáže jeho schopnost aranžovat skladbu, kterou původně napsal Camille Saint-Saëns pro piano, tak, že je ještě brilantnější než originál.

Velmi se těším i na Schumannovu sonátu, protože je to nádherný kus pro housle a piano. Poprvé ji budu hrát s českým pianistou Lukášem Klánským. Obsahuje mnoho nádherných konverzací našich nástrojů a já se moc těším, až spolu budeme hrát.

Na co se ve zbytku letošního roku nejvíc těšíte?

V květnu jsem promovala na Juilliard School. Myslím, že je pravý čas skončit studia, jsem připravená se plně věnovat své profesionální kariéře. Vydala jsem první album a čekají mě zajímavá angažmá. Plánuji častěji koncertovat v Evropě. Chci se soustředit na učení nového repertoáru a dál objevovat svou vlastní hudební hloubku a své myšlenky.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám