Článek
Když jste byl dítě, konaly se u vás doma zkoušky kapely vašeho otce. Hrával mimo jiné s proslulým bluesmanem Slimem Harpo. Jak na ně vzpomínáte?
Pro mě to bylo něco úplně normálního, protože jsem v tom odmalička vyrůstal. Ale je pravda, že i tak to bylo pokaždé, když kapela začala hrát, něco vzrušujícího. Jako bych měl každý týden koncerty zadarmo. A prožívám to tak vlastně celý život, hudba mě obklopuje pořád. Že máme doma kytary a bicí, mi nepřipadalo jako něco výjimečného.
A pořád jsme na ně hráli. Vlastně si ani nepamatuji, že bych se někdy na nějaký nástroj učil hrát. Vybavuji si jen, že na něj prostě hraji.
Když jste se jako první z deseti sourozenců narodil, odmítl váš otec nabídku jiného amerického kytaristy a zpěváka, Buddyho Guye. Ten si přál, aby se s ním a s kapelou přestěhoval z Baton Rouge do Chicaga. Myslíte, že to pro něj bylo velké dilema?
Ne, zrovna založil rodinu a chtěl se jí věnovat. Neopustil by ji a do Chicaga nás stěhovat nechtěl, radši zůstal v Louisianě. Nemyslím si, že to pro něho bylo obtížné rozhodnutí.
Je zřejmé, že jste po otci zdědil lásku k hudbě. Co vás o ní naučil?
Vždycky mi hodně vyprávěl o historii blues. Vždy nakupoval desky a doma je pak pouštěl a chtěl, abych je taky slyšel. Vysvětloval mi, co to je za muzikanty, a předával mi jejich příběhy. Hudba byla vždy součástí našeho života.
Co pro vás znamenala nabídka Buddyho Guye, abyste hrál v jeho kapele? Oslovil vás, když vám bylo sedmnáct let.
Rozhodně to bylo překvapení. Byla to vzrušující nabídka. Dal mi možnost se k němu přidat a vidět svět. Jezdit na turné byl jeden z mých snů a vyplnil se. Hrál jsem s ním od roku 1966 do začátku osmdesátých let.
Držíte se při tvorbě vlastní hudby nějakých principů?
Ani ne. Jediné, co se nikdy nemění, je to, že nejprve skládám hudbu a text přichází na řadu až následně. Texty totiž vycítím z hudby. Hodně lidí to dělá naopak.
Vy jste do své kapely vždy angažoval své sourozence. I v Praze s vámi vystoupí bratři Dornell a Fred. Tvoříte společně s nimi, nebo je skládání čistě na vás?
Jsem ten, kdo všechno píše, produkuje a nahrává. Oni se to poté naučí hrát. Na naprosté většině svých věcí pracuji sám.
Máte pocit, že se proslulá bluesová scéna v Louisianě během let hodně proměnila?
Vůbec ne, je pořád stejná. V Louisianě všichni milují hudbu. Každý někde hrává. Třeba to není jeho profese, ale píseň či aspoň nějakou melodii vám zahraje opravdu každý.
Brzy vystoupíte v Praze. Na co se mohou návštěvníci vašeho koncertu těšit?
Mohou čekat, že si zazpívají, budou tleskat do rytmu, bavit se a stanou se součástí koncertu.