Článek
První českou sci-fi by podle některých mohl být už Labyrint světa a ráj srdce Jana Amose Komenského. Jedná se však především o náboženskou alegorii ze 17. století a autor naprosto jasně dává najevo, že řešení našeho pozemského labyrintu nalézá v náboženství, v postavě Ježíše. Žádný sci-fi motiv kniha vlastně neobsahuje.
V 18. století se u nás objevila kuriozita, kterou nemusíme přímo považovat za sci-fi, ale je dobré o ní vědět. Jedná se o nejstarší dochovaný český literární útvar, který se zabývá tím, že čas může uběhnout jinak rychle na zemi a jinak „v nebi“. Anonymní Píseň o jednom mládenci Theofilovi zmiňuje třeba Kalista (České baroko) a jedná se o text velmi krátký, ale fascinující. Unikátní je, že vůbec nemá rysy pohádky, hrdina je normální člověk, který zmizí ze svatby do nebe, chvíli tam pobude, a když se vrací, zjistí, že na zemi uběhlo 350 let.
Pak následuje dlouhá pauza a objevuje se až Josef Jiří Kolár, který vydal své Pekla zplozence v roce 1853. Román odsuzuje zahrávání si s vyššími silami a odehrává se v prostředí alchymistických laboratoří za Josefa II.
Otázkou je, zda do fantastiky vůbec řadit proslulá romaneta Jakuba Arbesa, který vyvolává silnou atmosféru tajemna, aby jí vzápětí zrušil a vše vysvětlil rozumem bez použití jakýchkoliv technologií z budoucnosti. Spíše to fantastika není. Devatenácté století pak uzavírají utopické, i když spíše humoristické, výlety pana Broučka do Měsíce a do 15. století od Svatopluka Čecha.
Moderní děsivou sci-fi dovedl k dokonalosti Jan Weiss
Na úplném začátku dvacátého století se objeví a bez většího úspěchu zase zmizí několik autorů. Karel Hloucha např. s titulem Podivuhodné Jiříčkovo cestování (1907) je výjimečný tím, že zastupuje sci-fi tzv. verneovské větve, která je v Česku kuriozitou. O sci-fi se pokusili též Metod Suchdolský a inženýr František V. Pavlovský.
Až první světová válka byla pro domácí autory skutečně silným impulsem. Objevuje se nový pohled na civilizaci. Začali hledat souvislost mezi průmyslovou výrobou, betonovou městskou krajinou a pocity děsu a bezvýchodnosti.
Obdiv k technice sice ještě pár let zcela nezmizel, ale hlavní proud už se obracel jinam. Přišla skutečně moderní, děsivá až halucinogenní sci-fi Jana Weisse (Dům o Tisíci patrech) a také díla Karla Čapka. To už je ale jiná kapitola.