Článek
Rovněž vývoj území za ulicí Milady Horákové není zatím uzavřen, část vilové čtvrti má být nahrazena administrativními budovami. Nejprve měla být realizována soutěž na místo pro knihovnu, a pak na její podobu. Organické tvary, které Kaplický použil, jsou patrně stylovým rysem nového tisíciletí. Jejich masový nástup zaznamenalo Benátské bienále v roce 2004, kde byly k vidění stavby připravované a realizované v tomto duchu.
Návrh knihovny je skutečně neotřelý, i když není naprostým průlomem - takové stavby již v Evropě vznikají a navržené se příliš nevymyká z celkového trendu. Oproti hranaté hmotě má navržená stavba výhodu neuchopitelnosti měřítka ke svému okolí, je to asi takové, jako bychom porovnávali měřítko mraků nad městem s měřítkem města.
Knihovnu můžeme chápat jako "chrám rozumu" nebo naopak jako praktické, rychle ovladatelné skladiště informací, kde je důležitý účel. Samotná podoba stavby je v prvním případě rozhodující, v druhém pak je důležitá technologie a praktičnost. Nicméně si myslím, že návrh architekta Kaplického je slovem do pranice, moc nerespektuje místo ani měřítko svého okolí, nicméně je líbivý a barevně aktuální, podle nejnovějších žurnálů a designérských představ.
Praha nemá zatím tak výraznou organickou architekturu - ta se zatím omezuje jen na vnitřní dekorace a recepční pulty. Zde byla předložena budova pro české prostředí zcela nového ražení, amorfní struktura pro organizovaný provoz a skladování informací, která vně říká cosi jiného, než se uvnitř skrývá. Nicméně zda bude tato knihovna pomníkem prozíravosti a správného odhadu budoucího vývoje, nebo pomníkem chvilkové ješitnosti, to ukáže čas.
Přesto bych se - být těmi, kdo projekt budou schvalovat - ještě zamyslel o místě pro stavbu, protože předložená architektura je natolik samorostlá, že může být na naprosto jiném místě, a možná by jí to i více slušelo. Vrcholové očko by se pak dalo snadno natočit požadovaným směrem...