Článek
V Karlových Varech představila film Černí a bílí Craiga Lahiffa, soudní drama natočené podle skutečného případu Austrálce Maxe Stuarta, odsouzeného jen na základě vynuceného přiznání za znásilnění a vraždu devítileté dívky.
Téma rasismu vůči původním obyvatelům Austrálie, Aborigniům, je námětem dvou filmů na festivalu - vedle vašho snímku je to ještě Rabbit-Proof Fence. Znamená to, že v Austrálii je tento problém stále živý?
Nejsem Australanka, mohu tyto věci jen vzdáleně pozorovat. Můj pocit je takový, že stále existuje řada otázek, týkajících se toho, nakolik je Austrálie skutečně multikulturní a kosmopolitní společnost. Ještě stále nedefinovala přesně směr, jímž se bude do budoucna ubírat, nedefinovala postavení a užitečnost bílých obyvatel. Je to vidět na politice posledního desetiletí, která se pohybuje od extrémního levičáctví až k výrazné pravicovosti.
Vašeho partnera, právníka Davida O"Sullivana, který Maxe Stuarta hájil, ztvárnil Robert Carlyle, známý z filmu Do naha!. Můžete nám ale představit Davida Ngoombujarra, který hraje Maxe?
David byl úžasný. Je to vynikající divadelní herec, a musím říci, že tuto roli velmi prožíval, byl pro ni nesmírně zapálený. A bylo zajímavé sledovat, jaký byl, když jsme si povídali mezi jednotlivými záběry a jak se proměnil, když se začalo točit. Je dobré si občas uvědomit, že herec není tím, koho hraje. Jsme většinou velmi jiní.
Vy sama tedy nemáte nic společného se svou postavou, velmi rezolutní až tvrdou ženou?
Myslíte, jestli tolik piji? Ne, vážně: já sama taková moc nejsem, ale mám skvělou přítelkyni, u níž vždycky v Austrálii bydlím. Je to právnička a je mojí postavě z filmu podobná. Film se sice odehrává v padesátých letech a ona žije dnes, ale stejně musí každý den od rána do večera velmi tvrdě pracovat. Musí se hodně ohánět a neustále dokazovat svou pozici a přínos pro firmu. Ta byla inspirací pro mou roli.
Když jste natočila s režisérem Patricem Chéreauem film Intimita, strhl se v některých médiích povyk, že jde o pornografii. Nakonec ale film dostal Zlatého medvěda na Berlinale a vy sama ocenění za nejlepší ženský herecký výkon. Jaký to byl pocit?
Jsem za to ocenění velice vděčná. Zachránilo naši věrohodnost, nemuseli jsme sami dokazovat, že jde o kvalitní film. Kdyby těch cen nebylo, všechno by bylo mnohem těžší.
Jak na vás ony reakce, že jde o pornografii, osobně působily?
Vždycky jsem se zeptala, zda ten film viděli. Vím totiž, že si hodně lidí dělalo nárok ho hodnotit a přitom se na něj ani "nepotřebovali" podívat. Kdo ho opravdu viděl, ho přece pornografií nazvat vůbec nemůže. A také se ti lidé potom většinou těm extrémném hodnocením hodně divili.
Máte nějaký obecnější názor na nahotu ve filmu?
K tomu mohu říci jen tolik, že se pro mě pojem nahoty ve filmu zcela změnil od té doby, co mám dítě. Jinak jsem s tím nikdy problém neměla.