Hlavní obsah
Jiří Vějdělek doporučuje film i mužům. Foto: ČTK

Jiří Vejdělek: Potřeboval jsem ty nejlepší herečky a mám je

Ve čtvrtek vstoupí do kin film scenáristy a režiséra Jiřího Vejdělka Tátova volha. Po komediích Ženy v pokušení, Muži v naději či Bezva ženská na krku, k níž napsal Tomáši Hoffmanovi scénář, je v novince méně legrace, ale opět jsou v centru pozornosti ženy. Především matka s dcerou, které se vydávají ve starém autě po stopách milenek svého zesnulého manžela a otce.

Jiří Vějdělek doporučuje film i mužům. Foto: ČTK
Jiří Vejdělek: Potřeboval jsem ty nejlepší herečky a mám je

Proč jste se rozhodl pro vážnější pohled na vztahy a na ženy zvlášť?

Dnes se točí spousta romantických komedií a ukazuje se, že to není tak snadné, jak to vypadá. Já hledám pro sebe i diváky vždycky něco nového, takže jsem zůstal u žen a milostných i rodinných vztahů. Chtěl jsem se na ně ale podívat malinko jinou optikou.

K tomu mi pomohlo, že původní scénář psala žena, Iva Jestřábová, a já měl slinu na to nakazit ho svým mužským pohledem a určitým nadhledem. Je to příběh, který by snadno mohl sklouznout do červené knihovny, sentimentu, a tak jsem si nafoukaně řekl, že jsem možná ten pravý k tomu, aby se to nestalo.

Vnímám ženy jako bytosti velice silné a houževnaté, zdaleka ne tak uplakané, jak se někdy traduje. A tak jsem je chtěl v Tátově volze vykreslit.

Naložil jste jim opravdu hodně. Bylo to už v původním scénáři, nebo jste přitvrdil?

Trochu jsem přitvrdil, ale zároveň jsem to roztáhl i do komediální roviny, protože tak podle mě život zkrátka běží. I v těch nejtěžších okamžicích je paradoxně ke smíchu hodně blízko, a naopak za smíchem je často spousta smutku. Tátova volha je tedy hlavně můj pohled na život. Takhle to v něm podle mě chodí.

Film Tátova volha byl představen novinářům minulý týden v pražském kině Atlas. Na snímku zleva Tatiana Vilhelmová, režisér Jiři Vějdělek a Eliška Balzerová.

Foto: Milan Malíček, Právo

Film má báječné herecké obsazení, vedle Elišky Balzerové a Tatiany Vilhelmové v hlavních rolích jsou ve vedlejších Vilma Cibulková, Hana Maciuchová, Emília Vášáryová… Bylo těžké tak velké herečky pro dost malé role získat?

Snažil jsem se už při práci na scénáři napsat všechny role náročné, tak, aby bylo těžké je zahrát. A proto jsem musel získat nejlepší herečky. Eliška a Táňa mají hlavní prostor, vlastně mají celý film na to, aby odehrály příběhy svých postav. Ale bývalé tátovy milenky či přítelkyně to musely uhrát, jak se říká, na pětníku, a přitom velmi silně a přesně.

Na to jsem se ohromně těšil a ony samozřejmě naprosto pochopily, proč je potřebuji. Jejich role sice vypadají podle rozsahu nevelké, ale musí se v nich vyjádřit všechno. A zahrály to tak, že za každou tou malou rolí cítíte velký životní příběh a úděl každé z nich.

Od začátku jsem si říkal, že Tátova volha je road movie po ženském osudu, a já několik takových osudů vyprávím. A ukazuji tím i jejich souputníky, jejich muže. Ať už ve filmu jsou, nebo nejsou vidět, umíte si je představit a mají tam silnou úlohu.

Silnou úlohu má i auto Volha. Zvolil jste ji i proto, že je to auto ženského rodu?

Možná že jak tatínek miloval ženy, tak si zvolil zrovna tohoto veterána. Volhu vybrala už Iva Jestřábová v původním scénáři a já jsem to neměnil. Jen jsem zvolil starší model než ona. Ta mladší mi nepřipadala zdaleka tak fotogenická jako tenhle koráb s přídomkem carevna. Je sice východní výroby, ale klidně by mohla přijet ze západu. Oni to tehdy dokonale obšlehli, takže si umím představit, že by přistoupil Jack Kerouac a svezl se s nimi.

Je to navíc nejen fotogenické, ale velmi prostorné auto, což je pro filmaře výhodné, protože jsme se do něho všichni, včetně chudáka pana zvukaře v kufru, vešli. Jen je dost svízelné na řízení, žádné posilovače. Má sice jen tři rychlosti, ale než je tam pod tím volantem dostanete, je to fuška.

Vaše postavy žijí často v luxusních interiérech. Patří to k poetice vašich filmů?

Máme opravdu tendence dělat filmy krásné. Nejen já, ale i zlatá ruka a bystré oko kameramana Vladimíra Smutného a vkus celého týmu kolem architekta Milana Býčka. Tentokrát jsme ale interiéry, na rozdíl od jiných filmů, kdy říkám, ať mi do něho realitu netahají, a filmový svět si vytvářím sám, upravovali minimálně. Třeba byt, v němž bydlí Eliška Balzerová, je skutečný byt jistých manželů v Kouřimi a my jsme ocenili, že mají takový estetický cit. Vlastně jsme nanejvýš přehodili pár polštářků. A paradoxně nejdéle jsme hledali ten divoký omšelý byt, ve kterém bydlí Eva Holubová.

Tátova volha je na první pohled film spíše pro ženy. Proč by na něj měli jít se svými partnerkami i muži?

Mužům bych doporučil vzít dámy do kina už z toho prostého principu, že se jim to vyplatí a po návratu budou odměněni. A koneckonců vždycky je dobré si partnerky ohlídat a samotné je nikam nepouštět, zvlášť ne na takový film. To by pak také mohly pěkně zvlčit.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků