Hlavní obsah

Jan Jedlička je trpělivý pozorovatel krajiny

Právo, Jan Šída

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Galerie hlavního města Prahy připravila průřezovou výstavu výtvarníka Jana Jedličky, která je k vidění v Městské knihovně do 8. srpna. Autor se sice narodil v Praze, ale v roce 1969 opustil totalitní Československo a odjel do Švýcarska.

Foto: Jan Šída , Právo

Jan Jedlička pracuje ve své tvorbě často s abstraktními symboly (Praha/Prague IX, 1999).

Článek

Po roce 1989 se vrátil do rodného města, kde pracuje, stejně jako v Italii. Působil také v rámci stipendijního pobytu v Británii. Takže se dá říct, že je umělcem světoběžníkem, který se nechává ovlivňovat především krajinou svých oblíbených destinací.

Ovšem aby nedošlo k nedorozumění. Jedlička není krajinář, aspoň ne v tom klasickém slova smyslu. Plátno jako od Antonína Slavíčka v jeho případě rozhodně nečekejte. Zajímá jej spíše pocitové vidění krajiny, vnímané z naprosto odlišných úhlů pohledu. Nalézá v ní spíše latentní symboly než jasně dané orientační body.

To, co ho na jejím popisu hodně zajímá, je změna v důsledku zásahů člověka i změna v průběhu času, kdy se mění světlo a dané místo nabízí novou barevnou kompozici.

Právě barva je tím fenoménem, který představuje pro pozorovatele autorových velkoformátových děl to hlavní, nebo lépe řečeno to určující. Jeho fundamentálním vyjadřovacím jazykem je totiž nefigurativní abstrakce. Často využívá velkých barevných ploch, geometrických tvarů, jako jsou čtverce či obdélníky, nebo pestrobarevných fleků. Taková jsou díla inspirovaná zážitky z toskánské Maremmy, nebo Prahy.

Cyklus Kartografických kreseb vychází esteticky z japonské archaické tušové kaligrafie (byť v tomto případě jde o techniku tužky a akvarelu na papíře), jednotlivé linie připomínají horizont ubíhající krajiny, kterou vnímáme při chůzi nebo třeba jízdě vlakem.

Tvůrce se vyjádřil, že dílo vytvořil, když pochodoval prostorem podle předem naplánované trasy. Všímal si vody plynoucí kanálem, stejně jako její metamorfózy v průběhu času. Jan Jedlička je veřejnosti představen coby bytostný poutník a neumdlévající pozorovatel krajiny. K tomuto dojmu přispívá také cyklus barevných fotografií z Londýna, kolekce polaroidových snímků z Maremmy i černobílý cyklus Il Cerchio (Maremma), který kurátorka Jitka Hlaváčková umístila v pásech na stěny dlouhé chodby, která končí videoprojekcí.

Díky tomu vstupuje návštěvník do úzkého tubusu a stává se chodcem v sice improvizované, přesto však kvůli projekci i měnícímu se světlu v interiéru přízračné krajině.

Může se vám hodit na Firmy.cz:

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám