Hlavní obsah

Ivan Tásler z IMT Smile: Album, píseň i koncert jsou nové začátky

Právo, Jaroslav Špulák

Pomalu a jistě. Prešovská skupina IMT Smile je na hudební scéně od roku 1992. Doma na Slovensku se jí daří, patří tam k nejpopulárnějším. U nás se jí zatím tolik nevedlo. Letos v létě nicméně vystupovala na mnoha festivalech a zasela tak své jméno do povědomí českých fanoušků. Již 19. listopadu se představí v pražském Foru Karlín na svém největším českém samostatném koncertě. Na otázky odpověděl zpěvák a kytarista Ivan Tásler, duše celé kapely.

Foto: Lucie Levá

Ivan Tásler stojí v čele kapely IMT Smile již dvacet sedm let.

Článek

Přinesly vaše letní koncerty v České republice uspokojivou odezvu?

To, že jsme se rozhodli opět vrátit do Čech, bylo pro nás velice podstatné rozhodnutí. Asi před patnácti lety jsme tu často hráli, byli jsme aktivní, ale nepřinášelo to takové výsledky, jaké bychom si představovali. A tak jsme s tím prakticky sekli a místo toho se u nás dostavil jakýsi pocit křivdy, samozřejmě zcela nesmyslný. Přestali jsme se do Čech vracet, přestali jsme s českými pořadateli komunikovat a to byla obrovská chyba.

Když jsme byli mladší, měli jsme plány a chtěli něčeho dosáhnout. Teď jsme starší, lecčehos jsme už dosáhli a chceme především hrát a skládat nové skladby. Máme v sobě větší klid a trpělivost. Letos v létě jsme v Čechách hráli pro lidi, kteří nás z devadesáti procent viděli poprvé. A tak zatímco na Slovensku s námi lidé na koncertech zpívají naše písničky od první sekundy, tady většině z nich naše písně nic neříkaly. Půjde to pomalu, ale nevzdáváme to.

Měli jste obavy z návratu k nám?

Samozřejmě. Zatímco na slovenských festivalech hrajeme mezi posledními, v létě jsme tu hráli nejčastěji kolem osmnácté hodiny. V Brně jsme festival dokonce v patnáct hodin zahajovali. Všechno ale dopadlo nad očekávání dobře. Mám pocit, že jsme nakonec na každém festivalu přidávali.

Sledoval jsem z pódia publikum a po dlouhé době zažíval, že na začátku koncertu ho bylo méně, ale postupem času přicházeli další lidé a začali naši hudbu vnímat. Přijde mi to jako dobrý signál pro další aktivity v Čechách.

Foto: Lucie Levá

Ivan Tásler

Zaznamenali jste osobní ohlasy?

Ano, následovaly na sociálních sítích a docházelo k nim i přímo na místě po našich vystoupeních. Byly velmi pozitivní a povzbudivé. S kluky z kapely jsme si říkali, že jsme od tohoto pokusu více se prosadit v Čechách tolik nečekali.

Jasně, kapela musí být oběma nohama pevně na zemi. Nesmí se dostat do pozice, kdy si bude myslet, že kvůli úspěchu na Slovensku má vyhráno nebo že je natolik zaběhnutá, že ji nic neohrozí. Vždycky se snažím vyvolávat v ní pocit, že všechno, každé nové album, píseň, turné a koncert, je nový začátek. Jsem přesvědčený, že jezdit hrát do Čech pro nás má význam.

Proč se vám dosud v Čechách tolik nedařilo?

Na letošním prvním českém festivalovém koncertu jsem řekl nešťastnou větu. Oznámil jsem lidem, že nás stejně neznají, a tak jim bude asi jedno, jakou písničku zahrajeme. Po koncertě za mnou přišla jedna žena a řekla mi, že se jí ta věta trochu dotkla, protože čeští fanoušci kapelu IMT Smile znají. V tu chvíli mi došlo, že jsem byl předpojatý. Připadalo mi, že na tom koncertě není moc lidí, a vyloučil jsem ve své hlavě ty, kteří naše písničky znají. Byla to chyba.

Mám-li být upřímný, udělali jsme ve své propagaci v České republice spoustu chyb. Dnes už je vidím a řadu z nich jsem udělal sám. K mnoha věcem jsem přistupoval špatně, byl jsem častokrát zbytečně radikální, trval jsem na něčem, co nebylo tak podstatné a naše vztahy v Čechách to zhoršilo. Přitom jsem z toho, že tu o nás nebyl moc velký zájem, vinil lidi kolem sebe, ať už z vydavatelství našich desek, nebo z managementu. Přiznávám také, že má očekávání byla naivní. Byli jsme málo vytrvalí, mysleli jsme si, že to přijde samo. Přitom moc dobře vím, že za každým úspěchem je kopec práce.

Foto: archiv kapely

IMT Smile

Co dál?

Vím, že bychom chtěli v Čechách v následujících letech hrát, ať už na festivalech, či běžných koncertech. Jde to pomalu, ale už dnes jsme schopni dostat na náš koncert do Brna osm set lidí, do Prahy možná dva tisíce lidí, dost jich na nás přijde i v Olomouci či Ostravě. Budeme se ukazovat i v dalších městech, protože věřím, že naše hudba české fanoušky osloví.

Všiml jsem si, že když hrajete v nějakém klubu v Praze, přijdou většinou Slováci žijící v Čechách, kteří pozvou i své zdejší kamarády. To je dobrý vklad.

Máte pravdu, je to poměrně běžný příběh. Nedávno jsem byl hostem rozhlasového pořadu Lucie Výborné. Vyprávěla mi, jak se k hudbě IMT Smile dostala. Byla v Koreji na olympiádě a setkala se tam s jedním slovenským trenérem. Povídali si a on se jí celý večer ptal, jak je možné, že nezná IMT Smile. A aby ji s naší hudbou seznámil, pouštěl jí naše písničky.

Ano, častokrát se stává, že naši slovenští fanoušci o nás velmi rádi hovoří před svými českými přáteli. Mnozí jsou dokonce smutní z toho, že nás ti kamarádi neznají. Je milé, že máme v rámci slovenské komunity v Čechách tak věrné příznivce.

Foto: Lucie Levá

Ivan Tásler.

Cestou k českému publiku by mohla být i písnička Osud, kterou jste natočili spolu se skupinou Chinaski. Souhlasíte?

Myslím si, že i ta písnička může našemu snažení pomoci. Především jsem ale rád, že k takové spolupráci došlo. Významnou roli v tom, že jsem k ní kluky z Chinaski oslovil, hrál fakt, že se loni členem té kapely stal můj dlouholetý kamarád, baskytarista Tomi Okres. S IMT Smile hrál asi devět let. Věděl jsem, že to bude fungovat, tušil jsem, že když se naše kapely setkají, budou si rozumět a vznikne něco zajímavého.

Jsem rád, že jsem se nemýlil a že se nám podařilo nahrát celkem slušnou skladbu. Vyšla na naší poslední desce Budeme to stále my a Chinaski ji zařadili na své nedávno vydané album 11. Bylo to pro mě milé překvapení, protože jsme na tom nebyli napevno domluveni.

Nedávno jsem byl kmotrem nové desky Chinaski na křtu v Bratislavě. Kluci zase budou hosty našeho koncertu v pražském Foru Karlín. Na pódiu vedle sebe budou obě kapely.

Co jste pro koncert ve Foru Karlín ještě připravili?

Po klubových a festivalových vystoupeních představíme naši větší show, se kterou se obvykle prezentujeme na Slovensku. Koncert bude mít dramaturgii, použijeme světelný park, budeme mít výrazné pódium a budeme hrát déle, než je obvyklé. Věřím, že to pro naše české fanoušky bude něco nového.

Máme ještě jednu novinku. Vydáváme novou písničku s videoklipem. Jde o titulní skladbu k filmu natočenému na motivy knihy Evy Urbaníkové Příliš osobní známost. Hraje v něm i spousta českých herců a premiéra je naplánovaná na leden následujícího roku. V té písni se mnou zpívá česká herečka Nikol Štíbrová. Objevil jsem ji na internetu a líbil se mi její pěvecký projev, byť není zpěvačka.

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám