Hlavní obsah

Inspektor Max se pokouší o krimi i komedii, zatím však neúspěšně

Právo, Eva Vejdělková

Nová kriminálka, nový neokoukaný detektiv, závažné zločiny mířící i do vyšších pater společnosti a politiky, ale také obvyklá žánrová schémata opepřená koloritem 80. a 90. let neboli vtipy zavánějícími mužským šovinismem. To je směs, s níž se pokouší na ČT 1 oslovit publikum krimiseriál Inspektor Max s Jurajem Kukurou v hlavní roli.

Foto: Česká televize

Juraj Kukura jako svérázný detektiv „Zoly“ v česko-slovenském krimiseriálu Inspektor Max.

Článek

Jenže ani po třetí epizodě československého třináctidílného titulu není jasné, proč se novinka tak moc snaží být nejen kriminálkou, ale zároveň i komedií. Nejeden vtip totiž vyzněl rozpačitě a k tomu ještě z celkové stylizace a balancování mezi zločinem a humorem není patrné, kam tvůrci míří.

Proč vůbec filmaři sáhli pro inspiraci ke starším podobám žánru, když k tomu zatím nepřidávají nic svého? Opisují snad jinde a chtějí si také trošku utahovat ze zastaralých žánrových klišé, z korektnosti současných profesních seriálů či z obojího, jako třeba německý seriál Poslední polda, jehož licenci na českou verzi nedávno koupila Prima?

Nebo prostě jen hledají díru na trhu a vycházejí vstříc publiku, jemuž v přehlídce současných detektivů chybí hrdina ze staré školy čili svérázný policajt rošťák, jenže se zdráhají k takovému záměru z nějakého důvodu přiznat, a proto jej změkčují občasnou hrdinovou komičností?

Aby platila první domněnka, nesměl by se seriál brát zase až tak vážně. Slovenský policista Zoltán Max, který už nějakou dobu působí v Praze, sice zlobí navzdory svým šedinám jako puberťák, a Kukura ho podává s osobitým šarmem, jenže rovina vyšetřování míří až ke společenské kritice. Policejní kolegové, pokud nejsou náhodou v hloubi duše podobně svérázní jako Maxův starý kamarád z Bratislavy, tuto závažnost snaživě podtrhují tím, že zachovávají masku řádného boje se zločinem. A představitelé podsvětí zase zločinců.

Zvláštní kapitolou jsou ženy, které k „Zolymu“ vzhlížejí, i když se někdy svým citům pokoušejí bránit. Jak jinak než marně, což je většinou rozčiluje. Vyznívá to ploše, chvílemi až parodicky, hlavně hádky se šéfem a scény s jeho sekretářkou, ale v takových případech bohužel nikoli záměrně.

Maxův parťák neboli policejní nováček v podání Roberta Hájka počínání Zolyho střídavě sarkasticky komentuje a bezmocně mu přihlíží, ale zatím za ním většinou jen vlaje a všechny jeho eskapády schytá z první ruky. Takže autorská koncepce zřetelně počítá s hereckým sólem pro detektiva sólistu.

Počáteční tušení se tedy s třetí epizodou rozvinulo v silné podezření, že pravděpodobnější je druhá hypotéza, tedy že seriál jen hledá hrdinského detektiva, aby se odlišil, jenže si s tím neví příliš rady.

Charismatický slovenský herec, který se podílel na dotvoření své postavy, tak obléká kabaretní sáčka, na stolku nechává ležet viagru a co chvíli nemůže nastartovat svůj zbožňovaný auťák nejspíš hlavně proto, že by jeho Zoly vypadal uprostřed všeho toho vážného vyšetřování v koženém bomberu a s pneumatikami kvílejícími v zatáčkách ještě směšněji. A to bohužel mimoděk.

Reklama

Výběr článků

Načítám