Imodium: Bylo by padlé na hlavu přijet s tím samým cirkusem

Je to pokračování turné, které proběhlo loni na podzim. Bylo poměrně rozsáhlé a klasicky elektrifikované. Oběma kapelám pak přišla ohromná spousta zpráv, že by nás lidé chtěli znovu. A paradoxně i na místech, kde jsme byli. Třeba se ozvali lidé z Brna, ať přijedeme zase a hned, takže jsme si řekli, že bychom mohli ještě pokračovat.

Tak jsme se dohodli, že některá místa zopakujeme, ale bylo by padlé na hlavu přijet s tím samým cirkusem po čtvrt roce. My jako Imodium jsme navrhli, že by se mohlo hrát akusticky. K  poslední desce Valerie už to bylo naše třetí turné a věděli jsme, že příští bude úplně poslední a zároveň by mělo být jiné než klasicky s elektrickými kytarami. Proto budeme hrát akusticky, a Zakázaný ovoce neprotestovalo.

Ta skladba anoncuje nejen turné, ale také naši druhou akustickou desku, na kterou jsme předělali asi šest písniček z Valerie. Deska Akustika II, která je pokračováním jedničky z roku 2008, vyjde v nejbližších dnech na Supraphonline.cz.

První je obsáhlý, dlouhý, spíš pro zaryté fanoušky. Málokdo ho zvládne zhlédnout celý, většina spíš přeskakuje některé pasáže. Ten další vyrábíme od loňska. Mysleli jsme si, že to půjde rychleji, trochu nás brzdí i finanční stránka. Bude mít kratší stopáž a naopak nebude mapovat mimokoncertní aktivity kapely. Začali jsme s ním, když jsme si uvědomili, že jako jedna z mála kapel se nedržíme jenom standardních věcí. Odstartovalo to bytové turné, které už je teď dlouholetá záležitost, koncerty na lodi jsou už také běžné, hráli jsme ve vlaku za jízdy. Teď to všechno chceme s partou filmařů zmapovat. Dokument bude o bizarnostech kapely Imodium a bude hotový letos.

Mezi deskami udržujeme odstup tři roky. Občas se ozvou lidé, kteří nám říkají, že nám to moc trvá a tři roky jsou moc. I když jsme si řekli, že dva roky by byly lepší, zjistili jsme, že to vlastně rychleji neumíme. Myslím si ale, že na podzim 2015 začneme tvořit. Když to půjde dobře, může být deska na jaře 2016.

Zatím ne, asi nikdo nechce znít jako Imodium, nebo nás nemají české kapely rády. Tajně si přeju, aby se někdo ozval s tím, abych zahostoval nebo někomu nazpíval písničku. Také by se mi líbilo, kdyby po mně někdo chtěl nazpívat desku. Můj sen je doslova a do písmene přijít s rukama v kapsách do studia a nazpívat připravený materiál. Odpočinul bych si od psaní a tvoření a byl bych opravdu jen interpretem.

Kdysi jsme udělali broumovkým fotbalistům hymnu. To byla doteď tajná informace.

Upřímně si myslím, že to většinou pro kapely slouží jako dobrá reklama. Tady totiž pořád funguje, že když se řekne, že desku smíchal Butch Vig, tak z toho všichni padnou na kolena. Samozřejmě, pokud se nějaké české kapele povede, aby jí produkoval desku třeba Rick Rubin, bude to velká věc. Ale pokud se bavíme o hudbě jako takové a o zvuku, mě u kapel, které něco podobného udělaly, nikdy výsledek nepřesvědčil v tom, že by byl zásadně odlišný od běžné tuzemské produkce. Podle mě to vychází hlavně z kapely. My točíme přímo v našem studiu. Ani tady v Čechách nemáme potřebu jezdit jinam do studia. A nemáme pocit, že bychom se nerozvíjeli.

Za mě určitě O2 arena, protože bych si přál, aby tu atmosféru obrovské haly z pódia zažili i Dan a Roman, kteří s námi ještě nebyli, když jsme tam vystupovali. Pak mě napadá ještě Tipsport aréna v Holešovicích, to bych chtěl jenom do sbírky. A mým snem je velká Lucerna, a aby u toho byli moji rodiče.

To je hodně vzdálená meta, na to potřebujeme ještě tak pět let. I když pro mě prostor nehraje tak velkou roli, jako spíš to, co se tam odehrává, jak koncert vypadá. Imodium si klidně může třeba jednou zahrát se symfoňákem, ale nemusí to být pro pět tisíc lidí, klidně pro osm set.