Hlas pro římského krále k 700. výročí narození Karla IV.

Snímek s Kryštofem Hádkem v roli prince Karla, který natočil režisér Václav Křístek podle vlastního scénáře, je svého druhu výjimečný počin. Nejenže se historické látky v posledním čtvrtstoletí kvůli vysokým nákladům téměř nenatáčejí, ale osobností nejslavnějšího českého panovníka se ani předtím filmaři až na výjimky (Noc na Karlštejně, Slasti otce vlasti) příliš nezabývali. „Proti Angličanům a jejich stále novým zpracováváním osudu Tudorovců jsme opravdu břídilové,“ konstatuje režisér.

Scénář vznikal dlouho, poslední verzi přitom autor psal už přímo pro představitele obou hlavních rolí, Kryštofa Hádka a Stanislava Majera, který hraje jeho otce Jana Lucemburského. Oba herci přitom přiznávají, že je nabídka role zaskočila. Podle Hádka samozřejmě taková všeobecně ctěná osobnost vzbuzuje u publika i velká očekávání.

„Raději jsem nad tím později ani nepřemýšlel, abych nepropadl nějaké trudnomyslnosti,“ vysvětluje Hádek. Majer prý roli dokonce zpočátku odmítal. „Měl jsem z toho obavy,“ přiznává herec, který je ve skutečnosti jen o pár let starší než Hádek, a v maskérně mu proto museli „přidat“ přibližně dvacet let navíc.

Režisér však byl rozhodnutý, že chce k sobě právě tyhle dva: „Se Standou jsme si to vyříkali a Kryštof má talent od boha. Bravurně a ihned zvládl ty nepojmenovatelné okamžiky, které sice můžete ve scénáři důkladně popsat, ale jejich tajemství rozklíčuje teprve herec.“

Film líčí Karlovo dětství a mládí a vrcholí jeho zvolením králem Svaté říše římské. Proplétá přitom dvě dějové linie: jedna se pokouší objasnit počátky jeho složitého vztahu s otcem, druhá směřuje k rozhodující volbě, která se odehrála v horkém červencovém dni roku 1346.

Na místo se postupně sjíždějí kurfiřti římské říše. Pokud se sejdou v potřebném počtu a najdou odvahu k volbě nového římského krále, potěší tím papeže, ale znepřátelí si Ludvíka Bavora, který se titulu zmocnil násilím. Každý z kurfiřtů má přitom důvody přiklonit se jak k jedné, tak ke druhé straně. Podpoří Jan svého syna?

Nikdo z přítomných si přitom do poslední chvíle netroufá odhadnout, jak se český král zachová. Ke Karlovi je totiž velmi tvrdý. Léta s ním vede ostré spory, o kterých ví celá Evropa. Očekává od syna především poslušnost, používá ho jako nástroj ve svých diplomatických hrách i jako vojáka v bitvách, a dokonce neváhá připravit ho o dědictví, jen aby dosáhl svých cílů.

Stanislav Majer se však domnívá, že vztah k mladému Karlovi neměl Jan až tak špatný, jak se většinou míní. „Byl jistě komplikovaný. Ale podle mě měl Karla rád. Možná mu nakonec i zachránil život, když ho u Kresčaku stáhl stranou,“ říká herec, jemuž pomohlo porozumět této osobnosti setkání s historikem Zdeňkem Vaškem, který o Lucemburkovi chystá knihu.

S mladým princem Karlem však nepočítal ve svých politických hrách jen jeho otec. Spletité intriky různých zájmových skupin ovlivňovaly jeho osud už od narození. „Proč můžu dělat jen to, co mi nařizují druzí?“ ptá se ve filmu svého učitele, Pierra de Rosieres. „Protože je to ta nejlepší průprava pro ty, kdo budou jednou rozkazovat ostatním,“ odpovídá mu budoucí papež Klement VI. Po letech ho podpoří v jeho úsilí získat korunu římského krále.

Z malého prince vyrostl pod jeho vedením hluboce věřící muž, nadaný trpělivostí a výjimečnými diplomatickými schopnostmi. V mnohém však byl pravým synem svého otce. „Karel byl velký bojovník, voják par excellence. Když se účastnil bitvy, vždy jel jako první,“ upozorňuje Hádek, který si všiml i Karlova mimořádného vztahu k ženám. „Mám za to, že v jeho podání se vztah v mnohém podobal těm dnešním. Smrt první ženy Blanky z Valois ho musela hluboce zasáhnout. Protože pokud by se o nějakém vztahu vladaře k ženě dalo říct, že byl šťastný, tak to byl právě tento.“

Karlovu první manželku Blanku, s níž vyrůstal na francouzském dvoře od dětství, hraje Tereza Voříšková, další osudovou ženu, matku Elišku Přemyslovnu, Hana Vagnerová.