Hlavní obsah

Heroin a úniky do fantaskního světa

Ve zmrzlém Rotterdamu těchto dní můžete chodit od rána do večera do kina. Zdejší festival, který probíhá od 26. ledna do 5. února, nabízí každý den pořádnou porci filmů. Navíc filmů, které v běžné distribuci jen tak nespatříte. Objevují se zde nové talenty a sjíždějí se sem nezávislí, umělečtí, nekonvenční či jen prostě šílení filmaři. Za největší osobnosti letos platí například český režisér filmu Šílení Jan Švankmajer, který dostal čestné místo v sekci "mistrů", nebo Terry Gilliam.

Heroin a úniky do fantaskního světa

Gilliam uvedl film Tideland, který je směsí příběhů Alenky v říši divů, Čaroděje ze země Oz a Psycha. Sledujeme vyprávění z pohledu desetileté holčičky, jejíž rodiče jsou závislí na heroinu. Matka umře na předávkování, zatímco dcera se stará o otce a například mu připravuje čisté jehly. Přitom uniká do fantaskního světa. "Nacházím se v hrozném stadiu, mezi jednotlivými filmy propadám stále čím dál tím větší depresi. Vím, jak je těžké sehnat peníze," prohlásil Gilliam.

I kdokoli jiný vám tu potvrdí, že jít za producentem a říct mu o deset, dvacet miliónů na natočení uměleckého filmu není žádná hračka. Prostor pro sebevyjádření nedostane každý, kinematografie se dnes více než kdy jindy rozděluje. Na rotterdamském festivalu nenajdete obří studiové filmy, ale i menší, osobní snímky, které jsou točené na koleně.

Jaká je cesta uměleckého filmu, ukazuje například snímek Lecha Kowalského Na východ od ráje. V první části jeho zpovědi sledujeme rozhovor autora s matkou, která vzpomíná na transport na Sibiř a na lágrové horory, které zažila. Podařil se tu drobný zázrak. Její hovor spolu s výrazy tváře a temperamentem, s nímž mluví, evokuje minulost a život v lágru možná s větší sugestivitou, než by se to podařilo filmu srozpočtem sta miliónů dolarů.

V druhé části Kowalski uvádí matčino vyprávění do souvislosti s hrůzami, jakých byl sám svědkem v ghettoizované komunitě amerických narkomanů a pornoherců. Jak může naopak vypadat intimita vztahu sourozenců v ortodoxní židovské rodině, plné rituálů, bolesti a potlačené sexuality, se pokusil inscenovat Josh Appignanesi v britském snímku Píseň písní. Film rozvíjí vztah nepříliš pohledné Ruth, která zůstává u nemocné matky, a jejího bratra Davida, osamělého, i když brilantního učitele a intelektuála.

Kamera je neustále těsně u nich, vniká do rodinného i intimního soukromí. Jakmile se Ruth podaří přesvědčit Davida, aby se vrátil do jejich domu, vzniká mimořádné drama, které směřuje k incestu. 

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků