Článek
Se stand-up comedy máte bohaté zkušenosti. Jak dlouho se jí věnujete?
Stand-up dělám už patnáct let. A i když nezažívám tak kolosální úspěch jako Steve Johnston z McCaffertyho hry, stále dostávám nabídky na vystoupení, je o mě zájem, takže si nestěžuju.
Jak jste se stand-up začínal?
Na samém začátku, když Ondřej Trojan rozjel se Zdeňkem Tycem Na stojáka pro HBO, tak aktéry částečně poskládali z Divadla Sklep a částečně z herců Divadla Komediograf. Zpočátku jsme spíš provozovali scénky, ale postupně se mi podařilo dostat se do skutečných mantinelů anglosaského stand-upu, o němž jsme toho tehdy ještě moc nevěděli. Ale já jsem se do něj hodně ponořil a vytvořil jsem vlastní stand-up na článek publicisty Darka Šmída, který nás na naše manko vůči anglosaskému stand-upu upozorňoval. Strašně mě bavilo to hrát.
Dá se říci, že jste byl jedním z průkopníků českého stand-upu?
Průkopník je dost silné slovo, spíš jsem se na té vlně vezl a hrálo mi do karet, že jsem měl zkušenosti z různých kabaretů. Ale hlavními průkopníky stand-upu v době, kdy HBO už od vysílání odstoupilo, byli kluci, kteří se rekrutovali z ulice, koupili od HBO značku Na stojáka a začali provozovat stand-up po barech, klubech i divadlech. Získali pro něj diváky a dneska se Na stojáka úspěšně provozuje v jednom večeru třeba na třech místech.
Vy se ale vedle stand-up věnujete i činohernímu herectví. Ovlivňují se obě disciplíny?
Nikdy jsem to takhle nedělil. Když pominu studium na JAMU, tak základ pro obě profese jsem dostal především v HaDivadle. V půlce devadesátých let, kdy jsem tam přišel, jsme mohli všichni mluvit do všeho, v umělecké radě byli zastoupeni herci, dramaturgie se vytvářela na ně a na jevišti jsem se naučil sarkasmu i samorežii. Takže mně se tyhle věci propojují po celý můj život. Tím pádem mě stand-up i díky zkušenostem z Divadla Komediograf nezaskočil. Navíc mísení žánrů mě odjakživa bavilo.
Jaká vlastnost je pro herce stand-upu nejdůležitější? Improvizace, schopnost komunikace, umění bavit diváky…?
Všechno dohromady. A taky dobrý scénář. Princip stand-upu spočívá v tom, že se na věc díváte třeba z patnácti úhlů pohledu. A záleží na tom, co z toho dokážete vytřískat, do jaké míry jste schopný improvizace, jaký humor vyznáváte v osobním životě a jaký humor se vám podaří dostat do postavy, kterou na jevišti předvádíte. Herecké školení není podmínkou. Ve stand-upu může uspět i váš soused odvedle, do něhož byste to nikdy neřekli. Záleží na tom, jestli víte, co chcete říct a jak to chcete říct.
Dokáže vás zaskočit reakce lidí na předváděný stand-up?
Samozřejmě, někdy to může nabrat i takové obrátky, že se představení zastaví. Může vám to nabourat i opilý nebo agresivně reagující divák, to je riziko tohoto žánru. Ale do značné míry to závisí i na samotném stand-upistovi, který by neměl dát divákům podnět k takové reakci. Neměl by je urážet, ale chytře jim nabízet zrcadlo skrze témata, která trápí i jeho samotného.
Jaký stand-upista je Steve Johnston ze hry Jak zabít komika?
Velice úspěšný. Se svou přítelkyní, která je hlavním dramaturgem jeho vystoupení a kterou hraje Kristýna Frejová, řeší Steve nabídku, jež ho může dostat na samý vrchol šoubyznysu. Má to ale háček, který nechci prozrazovat, aby diváci nepřišli o zážitek z představení. Samozřejmě si kladu otázku, jak bych tu situaci řešil já sám. A mohu prozradit, že jinak. Ale pozice komiků u nás a v anglosaské oblasti je diametrálně jiná A v mém případě je to komplikované tím, že nejsem čistý stand-upista, ale dělám divadlo, televizi i film. Kdyby tu nabídku dostal někdo z kluků, kteří ke stand-upu přišli z ulice, ocitli by se ale ve velice podobné situaci jako Steve.
Jak jste přijal nabídku zahrát si v Divadle Ungelt?
Před dvaceti lety jsem v Ungeltu obdivoval Pavla Lišku s paní Alenou Vránovou v inscenaci Bouřlivé jaro a byl jsem nadšený nejen jejich výkony, ale i atmosférou tohoto divadla. Takže jsem si vždycky přál v Ungeltu hrát a to, že se to nyní podařilo, je splněný sen. Doufám, že budou spokojení i diváci. Inscenace režisérky Martiny Krátké by mohla být zvláštní, pitoreskní podívaná mezi realitou a divadlem, něco jako reality tragikomedie.