Článek
Svědčí o tom i poslední kniha Stalingrad: Bratrstvo krve 4 (Epocha, 296 stran), v níž se po odskocích k sériím Spad nebo volnému cyklu paranormálních detektivek autor vrátil k cyklu započatému právě Hustým nářezem. V příběhu z roku 1942 německá armáda vítězí na všech frontách i díky speciálním vojákům ve svých řadách. Ti jsou prakticky nezničitelní – tedy pokud mají dost cizí krve.
Jak sám Kotleta přiznal, vždy ho fascinovali drsňáci, kteří neznají strach a zabíjení je jim denním chlebem. Onu drsnost dovedl k dokonalosti. Nejvulgárnější označení dámského přirození, samozřejmě hned v první větě, je v jeho podání jen pozvánkou do světa, kde krev teče proudem a kulka do hlavy zajatci je jen úvodem k dalšímu ději. Chvilkový sex, vychutnané znásilnění jsou jen zastávkou na cestě k dalším násilnostem světa.
I tento přístup přispěl ke Kotletově popularitě. Jenomže není to vulgarita či násilí jen pro vulgaritu či násilí. Vše je součástí většího literárního celku. Jeho hlášky jsou čtenáři milovány a sbírány jako korálky na náhrdelníku. Kotleta, s přiznanou notnou novinářskou erudicí, dokáže vyprávění i kolem dalekého Stalingradu vyšperkovat pasážemi, které osloví českého čtenáře.
Dokáže zabrnkat na strunu současných obav z války, na migrační vlny nejen z jihu na sever, ale i z východu na západ.