Článek
Proč se chystáte do studia, když jste na podzim vydali album Rare Species?
Zatímco u vás vyšlo až na podzim, ve světě bylo k mání už na jaře. Nemíníme se však soustředit jen na přípravu nového alba. Máme ještě jeden projekt - připravit k vydání DVD s našimi koncertními nahrávkami.
Máte už nějaké představy o desce?
Myslím, že se vrátíme k modernějšímu pojetí, že už nebude tak ovlivněné hudbou osmdesátých let. Rare Species jsou poctou kapelám, které jsem poslouchal jako teenager. Byl jsem vždy tak trochu pohanský vyznavač gotiky, kterého ovlivnily rané syntezátorové kapely, tedy alespoň v nitru, navenek to možná nebylo tak patrné. Nové album bude asi podobnější tomu, co jsme dělali před Rare Species, ale bůhví, jak to dopadne. Jen si myslím, že bude metalovější.
Čím to, že se vám, souboru z malé země, podařilo tak dlouho udržet se na scéně skoro dvacet let a přes deset být skutečně populární?
Myslím, že je to tím, že jsme jako chameleón, který je na obalu Rare Species, a každé dva roky měníme kůži. To pomáhá udržet zájem lidí o naši hudbu. Možná k tomu přispívá, že stále zníme jako Waltari, přestože absorbujeme aktuální vlivy. Držíme se staré školy rockových kapel ze sedmdesátých let, které také stály na bázi tvrdého rocku, ale nechaly se ovlivňovat dalšími styly, což platí nejen o Queen a Led Zeppelin, ale i o Black Sabbath. Nás ovlivňuje techno, metal, funk i rap.
Také jste v roce 1996 k deseti letům existence natočili deathmetalovou symfonii.
Ano, ta měla řadu odlišných aspektů, třeba bylo obtížné dodržet načasování nástupů, ale koneckonců, ať píšete tříminutové písně nebo dlouhé kompozice, vždy si je napřed zpíváte u piana.
Myslíte si, že k šíři vašeho záběru přispělo to, odkud pocházíte?
I když nejsme v centru dění, posloucháme stejnou hudbu jako všichni ostatní. Finské kapely však vždycky říkají, že se nechávají ovlivňovat nejméně třemi různými styly. Možná to způsobuje finská povaha, která je trochu jiná, ale já si myslím, že všichni lidé chtějí poslouchat různé druhy hudby, doma mají stylově odlišná alba. Problém je v tom, že závisíte na hudebních vydavatelstvích, časopisech a dalších médiích, které kategorizují kapely, a ty pak nemají žádný prostor, kam by se posunuly, což si myslím je pro další vývoj rocku špatné. Rock může přežít v jedině, když se nebude nijak omezovat, jinak se stane jen hromadou klišé.