Článek
O stáří - jednom z hlavních témat LFŠ - se mluvilo dojemně i s úsměvem. Bylo to poučné, i když, jak řekl na komponovaném pořadu v kině Hvězda publicista A.J. Liehm, na stáří je nevýhoda, že se z něho nelze poučit. "Není už na to čas. Lze jej jenom prožít."
A když to profesorsky říká člověk, který se musel v životě bolestně poučit z lecjakých i politických hříchů svého mládí, něco na tom asi bude. Na přednášce se ovšem řešilo také to, jak o tom vůbec hovořit se starými, aby to neznělo hanebně, "jako když mluvíte s mrzákem". Přítomní se shodli na tom, že nikdo neví, kdy vlastně začínáme stárnout. Chybělo málo, až se zdálo, že si to přesezené studentské publikum připadalo samo trochu jako před důchodem.
Stáří a hvězdy
Naproti tomu jednasedmdesátiletý Havel připomněl, že i ve stáří se může člověk lecčemus naučit a že ani se smrtí všechno nekončí. "Světlo letí z naší planety ke vzdáleným hvězdám i tisíce let, takže třeba na souhvězdí Kentaura vidí teprve naše husitské války," naznačil svou vizi relativity kosmu někdejší český prezident, který očividně občas přemýšlí až příliš globálně. Jen jestli nemá Václav Havel o světě hvězd a "H(h)vězdných válek" trochu zkreslené představy. Asi by mu to měl Darth Vader trochu vysvětlit.
Nechci malovat čerta na zeď, ale Země není hvězda a nezáří. Ale jestli na tom něco přece jenom je, znamená to, že na Kentauru čekají ještě hrůzy 20.století, ale třeba i dekády Zlatých slavíků zářivé hvězdy české popmusic Karla Gotta. Mají se tedy na co těšit.
Faun i Requiem
Ale vážně. Filmovka přibližuje v jednom všeobecném programovém cyklu filmy zaměřené na stáří. Mezi nimi promítne například nejlepší britský film posledních let, co se týče dialogů, Venus, který pojednává o směšném i dojemném vztahu vysloužilého herce k mladé, drzé, ale hezké holce. Dozvíte se v něm, že například pro stárnoucí herce je určena jedna (nepříliš oscarová) kategorie rolí - hrát mrtvoly.
Uvedeny budou také Chytilové Faunovo velmi pozdní odpoledne, Lynchův Příběh Alvina Straighta a některé filmy s příznačnými názvy. Jde o Requiem Witolda Leszczynského nebo americkou slavnou adaptaci Stařec a moře z roku 1958.
Stáří se nemusíme bát, ani o něm nemusíme mluvit až tak upjatě. Hlavně se za něj není třeba stydět. "Úkolem starých lidí je chovat se tak, aby se mladí před nimi nemuseli bát, co s nimi bude, až sami zestárnou," řekla v rámci komponovaného pořadu socioložka Jiřina Šiklová. Sama takhle "nevážně počítá svoje zbývající roky do statistické smrti českých žen.
Jiřina Šiklová tvrdí, že stáří si musí člověk užít každou minutu, i když je mu dvaasedmdesát.
Foto LFŠ - Marek Malůšek
"Já se necítím být starý, ale vždy jen o jeden den starší," dodal notně prošedivělý lingvista David Crystal, který má po ruce vždy vtipná přísloví či citáty: "Stáří začíná a střední věk končí v okamžiku, kdy zjistíte, že máte víc potomků než přátel."
Sexuolog, psycholog a pedagog Ivo Pondělíček přispěl s troškou do mlýna s o něco skeptičtější vizí. "Že láska kvete v každém věku? Poznal jsem na vlastní kůži, že to není pravda. I když erotické podněty mohou načas stimulovat vaši duševní aktivitu i v pokročilém věku. Tedy zdůrazňuji, že spíše u mužů a jen na čas!"
Z Hrádečku do Hradiště
Sobotní dopolední událostí bylo uvedení celovečerního dokumentu Andreje Kroba o géniu loci severočeské osady Hrádeček pod Břečtejnem, známé kvůli zdejšímu dlouholetému pobytu Václava Havla. Právě Krob dohodil Havlovi v 60. letech chalupu v někdejší tajemné sudetské vsi, odkud byli Němci po válce vyhnáni. V 80. letech se pak zde scházel český disent, konaly se slavné kulturní akce a lidé věřili, že "krajem chodí muž s velkou hlavou, či že tu straší duchové mrtvých Němců".
Projekce filmu, který brzy uvede i ČT, se zúčastnil vedle autora sám Václav Havel, který spolu s Krobem zavzpomínali na léta přátelství i policejní sledování z Hrádečku. "Film je o hezkých, ale i nehezkých věcech, ale snažil jsem se to říct lehce úsměvně," vysvětlil Krob, který s Divadlem na tahu uvedl navečer v Hradišti i Havlovu Žebráckou operu.
Filmovka a stáří i vzpomínání. Václav Havel a Andrej Krob se spolu s úsměvem přeli, kdo byl na vojně vzornější voják.
Foto LFŠ Marek Malůšek
Největší úspěch ale oba sklidili, když spolu "drbali" společná léta strávená na vojně. Bylo těžko určit, co je z toho pravda: "Vašek byl příkladný, vždy dobře upravený voják, kterému byla dokonce svěřena čest nosit pancéřovou pěst. Teprve, když zjistili, jakého je původu, byla mu před nastoupenou rotou zase slavnostně odebrána," líčil Krob. Pozdější prezident byl nato klasifikován velícím štábem jako "člověk s příliš širokým všeobecným přehledem, který měl kvůli tomu špatný vztah k lidově demokratickému zřízení".
Ovšem známý dramatik se v tomto pořadu filmovky ohradil, že byl vojákem dosti mizerným. "To není pravda, naopak to Andrej byl ozdoben všelijakými odznaky. Naopak já jsem při stavění mostu akorát žuchl do vody a protitankové miny jsem také pokládal mizerně."
Brazilské oficiální zahájení
Ačkoliv je filmovka v provozu od pátku, v sobotu večer došlo na oficiální zahájení s předáním výroční ceny AČFK brazilskému filmaři Hectoru Babencovi. Jeho vězeňský snímek Polibek pavoučí ženy (1985) promítli vzápětí v kině Hvězda. Film nejvzácnějšího filmaře letošního ročníku pojednává o dvou vězních, jednom politickém, druhém homosexuálovi, kteří v podmínkách represe totalitního státu zažívají zvláštně blízký vztah, jenž je oba promění.
"Když mi bylo patnáct let, chodil jsem se dívat mimo jiné na české filmy. Ovlivnily mě a i díky nim jsem se stal profesionálním filmařem," přiznal se Babenco. Měl tím na mysli snímky Nové vlny 60. let. Ovšem ten brazilský kriminál z Polibku s Williamem Hurtem v hlavní roli je dobře promyšlený opravdu působivý.
Ocenění zaplněného sálu si ale získala na nijak honosné a komorně pojaté show hlavně známá překladatelka Dana Hábová, která převzala cenu AČFK za zásluhy s břitkým humorem a nadhledem. Svědčí to i o tom, že už nějaký pátek překládá Woodyho Allena. "Taková cena - to je, jako by vám někdo řekl, že už jste stará. Ale chtěla bych říct, že nejsou všechny překladatelky a tlumočnice stejné. Některé mají raději politiky, jiné - jako já - filmy," narážela s humorem Hábová na nedávný příběh vzplanutí tlumočnice Petry Kováčové a politika Jiřího Paroubka.
Později večer následoval raut ve sklepu místní Zámecké vinárny, který vzhledem k počtu hostů připomínal bulharský autobus. Bylo tam vedro a nedalo se hnout. A domů jste přišli pozdě.