Článek
Řada režisérů a novinářů by vám potvrdila, že jednat s některými stárnoucími herci, kteří kdysi zažili slávu, je to nejhorší. Jejich přebujelá ješitnost, hvězdné manýry a nedochvilnost by člověka dohnaly do blázince. I když nakonec jsou to taky jen lidé se svými komplexy a bolístkami, lidé, kteří žijí ve stresu, i když navenek hlásají heslo Uvolněte se, prosím. Přesně o tom natočil svůj film Andreas Dresen.
Hlavní postava, herec Otto Kullberg (Henry Hübchen), je starý opilec, který nikdy pořádně nedospěl, ale zároveň také talentovaný umělec, kterého lidi milují (pokud není zrovna pod parou). Snaží se působit jako úspěšný pohodář, ale maškaráda se hroutí, když mu dojdou síly k přetvářce a přizná si, že je spíše opuštěným ztroskotancem, jehož rodinu tvoří jen nebohý senilní otec v ústavu.
Film, to je přetvářka, sex a prachy
Režisér Telleck se k němu chová se směsí respektu, falešného patolízalství a vzteku. Nejraději by ho z filmu vyrazil, ale nemůže kvůli penězům. Známá tvář, tzv. „ksicht“, totiž film prodává, a to všichni dobře vědí.
Aby Ottovi srazil hřebínek, najme Arna, levného herce-dvojníka, který paralelně natáčí všechny jeho scény. Starý herec prská, jak může, a snaží se mladšího zesměšnit, ale většinou se tím ještě víc ztrapní a jeho ego hrozí explozí (viz nádherná scéna, kdy navrhne, že ukáže svou sílu rozbitím lahve o stůl, jenže lahev je pevná, a tak vztekle mlátí do stolu jako šílenec).
Důležitou a krásně napsanou postavou je Ottova bývalá milenka Bettina (Corinna Harfouchová, známá např. z filmu V zimě to bude rok). Tato štíhlá a udržovaná padesátnice je pro Otta pořád atraktivní, sama ale trochu pošilhává po mladém Arnovi, nemluvě o tom, že je vdaná za režiséra Tellecka. Její postava spojuje důstojnost starší dámy a zmatenost zamilované teenagerky. Jednou se líbá s režisérem, jednou s Ottou a nakonec se roztomile nejistým způsobem nabízí i Arnovi.
O úsměv se postarají i vedlejší historky, např. asistentka režie je zamilovaná do mladíka, který se ji chce zbavit, protože miluje jednu herečku. Postel v hereččině karavanu si postupně vyzkouší snad všichni protagonisté (někteří bez úspěchu).
Bylo by ale zavádějící chápat film Whisky s vodkou jen jako komedii. Vypráví totiž o lidské hlouposti, zaslepenosti, o hnaní se za pozlátkem, zatímco to, co skutečně potřebujeme, máme před nosem.