Hlavní obsah
Bratři Dardennovi a Marion Cotillardová Foto: Reuters

Festival je ve druhé půli, tleskal Cotillardové

Druhá polovina festivalu patří letos především filmařům, kteří se na Riviéru pravidelně vracejí – a do soutěže jim tu vezmou prakticky cokoliv. Což je případ filmu Dva dny, jedna noc belgických bratrů Dardennových, kteří v Cannes uvedli od roku 1987 už devět filmů, za Rosettu a Dítě mají Zlatou palmu, za Mlčení Lorny Cenu za scénář a za Kluka na kole Grand Prix.

Bratři Dardennovi a Marion Cotillardová Foto: Reuters
Festival je ve druhé půli, tleskal Cotillardové

Časy, kdy se jim dařilo točit působivé sociální filmy, však podle letošního příspěvku minuly. Film Dva dny, jedna noc je příběhem dělnice Sandry (Marion Cotillardová), jejíž zaměstnavatel musí šetřit, a tak nechá hlasovat zaměstnance, zda ji má vyhodit, nebo zda jsou ochotni vzdát se svých prémií (1000 eur) a práci jí tak zachránit. Hlasování dopadne v její neprospěch, ale zaměstnavatel slíbí, že dá hlasovat ještě jednou. V pondělí.

Hluboce depresivní Sandra pak celý víkend obchází postupně všechny spolupracovníky a přemlouvá je, aby se kvůli ní prémií vzdali. Během toho víkendu se tato matka dvou dětí též pokusí o sebevraždu (po vypumpování žaludku se nadlábne a jde přemlouvat dál), ale do pondělka se postaví na nohy natolik, že po sdělení verdiktu zavolá manželovi, aby mu oznámila, že je šťastná, a jde rozesílat životopis.

Kdyby to udělala na začátku, ušetřila by sobě i divákům trápení, v němž nelze věřit ničemu (Cotillardová by neměla hrát dělnici, ani když jí maskéři umastí vlasy a ušmudlají tričko), a které se neustálým opakováním týchž vět hodí nejspíše jako lekce francouzštiny. Přesto novináři tleskali – buď se jim tak líbí Cotillardová, nebo film, což by ale svědčilo o velkém snobismu.

Marion Cotillardová

Foto: Reuters

Do Cannes se po Artistovi, za kterého dostal Jean Dujardin Cenu za herecký výkon, vrátil i Michel Hazanavicius s filmem The Search (Hledání), působivým příběhem z doby druhé války v Čečensku v roce 1999. A uvidíme ještě snímek Kena Loache Jimmy’s Hall. Loach je v Cannes poosmnácté, za Vítr se zvedá má Zlatou palmu, další ceny za jiné filmy, a tvrdí, že tento film je jeho poslední. A podvacáté tu má filmy legendární, čtyřiaosmdesátiletý představitel francouzské nové vlny Jean-Luc Godard. Soutěží s filmem Adieu au Langage a je i jedním ze třinácti režisérů, kteří se podíleli na filmu Mosty do Sarajeva, promítaném v sekci Zvláštní uvedení.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků