Hlavní obsah

Fascinující Schovanka Divadla Popojedem v Celetné

Právo, Jiří P. Kříž

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Ani po skončení inspirativní mezinárodní přehlídky Za dveřmi je Nultý bod Divadlo v Celetné neosiřelo. Nastupují Kašpaři s Rozmarným létem a s Rozmarným bonusem. A s fascinující Ostrovského Schovankou vtrhlo na jeho prkna Divadlo Popojedem.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Synek Leonid Ulanbekov (Jakub Albrecht) s klíčnicí Gavrilovnou (Teresa Trnková).

Článek

Alexandr Nikolajevič může v divadelním nebi spokojeně obtúlat Thálii. Eroticky to jiskří i v jeho realistickém dramatu, pozdržovaném carskou cenzurou jako průhledná kritika přežívajícího nevolnictví. Schovanky se totiž ujal Lev Borisovič Erenburg.

Etudy k zulíbání

Proslulý režisér petěrburského Nevelkého činoherního divadla vnesl do poklidného vltavského „voleje“ svěží vítr. O průvan se postaral absolventský ročník Vyšší odborné školy herecké a jeho pedagožka, někdejší šéfka moskevského Českého centra Vlasta Smoláková, které se podařilo Erenburga do Prahy přitáhnout.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Příživnice Vasilisa Peregrinová (Věra Vodičková) a správce Potapyč (Štěpán Coufal).

Scény z venkovského života proměnili se Smolákovou v úchvatnou smršť, v rozmáchlý obraz ruské společenské neproměnitelnosti, to vše v portrétech poddaných uzurpátorské statkářky Ulanbekové (Michala Břízová), přísné a nelítostné ženy se zraněnou duší. Nenaplněné touhy z ní tryskají jako gejzír mařící štěstí lidí kolem ní.

Hlavní rekvizitou a metaforou Erenburgových charakterizačních skic je voda. Od ruské lázně vyšlehávající březovým proutím nečistotu až k řece; svůdné, ale plné komárů, bahnité, do lučin rozlité – nehybné skoro jako Vltava za hrázemi.

Foto: Jiří P. Kříž, Právo

Schovanku Ulanbekové Naďu hraje znamenitě Kateřina Sedláková.

Režisér hercům vštípil smysl pro detail. Všichni mistrovsky zvládli mnohdy i obtížné protiúkoly. Každý z nich vnesl do příběhu invenční etudy, jejichž soubor je pak dokonalým divadelním obrazem nadějí a zmaru porobených.

Divák se potí s herci v lázni, odhání roj komárů, ubíjející do směšnosti milostnou scénu. S příživnicí Vasilisou (Věra Vodičková) prožívá opojení v kabátu správce Potapyče (Štěpán Coufal) dráždící její rozdychtěnou představivost, jako by to ruka chlapa byla.

K herecké dokonalosti

Samovar a vodka jsou dalšími ikonami téhož skupenství deptajícího hlavně zástupce maskulinní bezduchosti: syna statkářky Leonida (Jakub Albrecht), jejího oblíbence Gríšu (Ondřej Pšenička), písaře Negligentova (Filip Trojovský) a Potapyče.

Vzpoura se rodí v hlavince schovanky Nadi (Kateřina Sedláková), která se zamiluje do Leonida. Aspoň zpupnost klíčí v klíčnici Gavrilovně (Teresa Trnková). Jenom místy rezignace – pokojská Líza (Barbora Kolářová). S Firsem z Višňového sadu – do „toho velkého neštěstí“ (zrušení nevolnictví) zbývaly ještě tři roky. Asi jako dnes…

Celkové hodnocení: 95 %

Reklama

Související témata:

Související články

Výběr článků

Načítám