Článek
Když jste před třemi lety zvítězila v Superstar, neměl jsem pocit, že přesně víte, jakým směrem se chcete na hudební scéně vydat. Věděla jste?
Měla jsem v tom jasno ještě předtím, než jsem do soutěže šla. Mnoho lidí mi tam ale začalo říkat, co bych měla dělat a co by bylo nejlepší, a já na konci už tak jasno neměla. Tříbila jsem si názor. I z toho důvodu vyšla má první deska až dva a půl roku po skončení Superstar.
Odpovídá její podoba představě, kterou jste měla před soutěží?
Ne tak docela, deska je mnohem popovější.
V čem vám pomohla účast v soutěži?
Bez ní bych asi žádnou desku nevydala, to v první řadě. V Superstar jsem měla také možnost poznat, jak to v šoubyznysu chodí, potkala jsem lidi, kteří jsou ho znalí a jsou v něm důležití, mohla jsem pracovat na svém pěvecké projevu a probírat se názory, které jsem kolem sebe slyšela.
Svůj první singl Smile jste vydala devět měsíců po skončení soutěže. Co jste v mezičase dělala?
Tu písničku jsem začala psát ještě v době, kdy jsem soutěžila. Zvenku to možná vypadalo, že jsme měli velmi nabitý program, ale ve skutečnosti jsme měli minimálně dva dny v týdnu úplně volné, takže jsme se mohli věnovat svým věcem.
Před vydáním singlu vyšlo album s písněmi, které jsem zpívala v soutěži, zúčastnila jsem se slovenské verze soutěže Tvoje tvář má známý hlas, koncertovala jsem a pomalu chystala další písničky. Skladba Smile by vyšla dříve, ale protáhly se práce na videoklipu.
Koncertovala jste hned s kapelou?
Kapelu jsem sice měla, ale jezdila jsem vystupovat na různé akce na half playback. Strašně mě to ubíjelo a brzy jsem si byla jistá, že to takhle dělat nechci. Jakmile to období skončilo, s koncertováním na half playback jsem úplně přestala. Dnes už vystupuju s kapelou nebo ve dvojici.
Řekla jste, že vaše album You Should Know je popovější, než jak byste si ho sama představovala. Je za tím kompromis, anebo rozhodnutí?
Zpočátku to pro mě bylo velmi těžké. Byla jsem na scéně nová, neměla jsem zkušenosti. Například písnička Smile měla být o dost jiná, než jaká nakonec je, měla být alternativnější, syrovější. Kompromisy dělám, protože kdyby to tak nebylo, nebyla bych s výslednými písněmi spokojená. Lidé, kteří se mnou spolupracují a mají na mou tvorbu nestranný názor, jsou pro mě velice důležití. Myslím tím především producenty.
Na každé písničce na své desce jste se podílela. Jak?
Vymyslela jsem všechny melodické linky a napsala všechny texty. Mluvila jsem i do výsledných aranží.
Spojuje vaše texty nějaké téma?
Myslím si, že píšu dost depresivní texty. Asi je to pro mě forma terapie, i když ve výsledku nemusí být obsah smutný nebo temný. Jedna písnička na desce je například o člověku, kterého jsem nikdy nepotkala, ale hodně jsem o něm slyšela. Myslím si, že by ho ten text nepotěšil. V dalších skladbách jsou mé zážitky a pocity.
Podléháte skepsím?
Někdy ano, démony v sobě mám. Při psaní ale své představy a prožitky zaobaluju do dalších slov. Kdybych to tak nedělala, cítila bych se velmi odhalená a tím pádem i zranitelná.
Stále nějaký ten démon v minulosti u touhy opustit svět šoubyznysu?
Stalo se mi to s internetem a lidmi, kteří se na něm vyjadřují k mé tvorbě a ke mně jako takové. Málokdo z nich si možná uvědomuje, že stejně jako oni i já internet mám a sleduju ho, a protože jsem citlivá, mohou mi v lepším případě svými zlými a nenávistnými názory pokazit den. Síla slova je velká a lidé, kteří se na internetu nenávistně vyjadřují, si možná ani neuvědomují, jakou moc jim dává. Několikrát jsem se ocitla ve stavu, kdy jsem kvůli tomu chtěla se zpíváním skončit.
Už je to za vámi?
Snad ano. Přestala jsem diskuse na internetu číst a je mi lépe. Celkově mě ale mrzí, že jsou někteří lidé tak nepřející a rádi dělají zle těm, kteří se snaží a pracují na tom, aby si plnili své sny a dali svému životu smysl.
Nerozumím tomu, proč se tolik lidí raduje z neúspěchu jiných a nepřejí jim. Jednou mi dokonce kdosi vyhrožoval smrtí.
Napsala jste o světě internetu nějaký text?
Napsala, ale na mém albu není. Mám ho připravený, a dokonce je ve slovenštině.
Většina vašich textů je v angličtině, nicméně na albu je skladba Keby, kterou zpíváte v mateřském jazyce. Proč jste ji na ně zařadila?
Přišlo to velmi přirozeně. Album bylo připravené a my písničku Keby hráli na koncertech. Lidem se líbila, a tak jsme se rozhodli ji na desku zařadit. Cítila jsem, že je to správné.
Je možné, že se v budoucnu více přikloníte ke slovenským textům?
Doufám, že ano. Angličtina zatím převažuje kvůli tomu, že se mi v ní lépe frázuje a jednodušeji vymýšlejí melodické linky.
Jak se vám zpívala písnička Slnečný kalendár od Mariky Gombitové, kterou jste na začátku loňského prosince přednesla na jejím pražském halovém koncertu?
Výborně, ráda na to vzpomínám. Mariky Gombitové si velmi vážím, stejně jako si vážím toho, že mě na koncert pozvala. Byl to ale případ, kdy jsem si písničku ke zpěvu pečlivě chystala. Nejvíc jsem se bála, že při vystoupení zapomenu text, ale všechno dobře dopadlo. Taková zkušenost patří k rychlým věcem v životě, u kterých se může přihodit, že za nějaký čas zapomenete, že se vůbec staly.
Než jste se představila v Superstar, žila jste dva roky v Londýně. Zpívala jste tam?
Vůbec ne, pracovala jsem v baru. Byla to ale dobrá zkušenost, setkala jsem se tam se spoustou skvělých lidí, s nimiž jsem doteď v kontaktu a můžu se za nimi kdykoli vypravit.
Jste už profesionální zpěvačka?
Pokud máte na mysli to, že se hudbou živím, pak ano. Nedokážu si představit, že bych dělala něco jiného.
Může se vám hodit na službě Zboží.cz: