Článek
Milk Inspiroval svou komunitu k tomu, aby se přestala uzavírat do sebe, ale aby naopak svou homosexualitu prezentovala i navenek a tím sama sebe osvobodila. Aby ukázala i největším xenofobům, že mají někoho s menšinovou orientací ve svém okolí, mezi svými přáteli, jen o nich ještě nevědí.
Milk byl symbolem naděje těch, kteří nejsou podle většinového pravítka, naděje, že to jednou nebude vadit. Symbolem o to silnějším, že sám až do svých čtyřiceti let svou výjimečnost před společností skrýval.
Film je vhledem do života politika-homosexuála
A film nezůstal jen u jednoho tématu. Dalším velmi hezkým je vhled do života politika. Vidíme, že Milk začíná po zvolení používat stejně pragmatické metody jako radní okolo něj: nedodržování slibů nebo nátlak s využitím své sanfranciské komunity v zádech. Milk pro příklad nahnal znepokojený dav přímo před budovu radnice, aby tam mohl sehrát pro média vděčnou úlohu prostředníka.
„Našel jsi svoje politické téma,“ závidí mu jeho kolega z radnice Dan White. Jenže nechápe, že Milk si je nevybral, ono si vybralo jeho. A že v jeho případě je to téma mnohem víc životní než politické.
Právě na kontrastu těchto dvou radních by bylo snadné (už kvůli konci) snímek vystavět, ale režisér Gus Van Sant pokušení odolal, výsledek by vypadal příliš vykonstruovaně, zkusil raději najít kontrast jiný, a sice mezi Milkovým profesním a soukromým životem. A díky tomu se mu vcelku daří (byť na úkor filmového tempa) se vyhýbat povrchnímu vykreslování ikony či hrdiny.
V hlavní roli Sean Penn
Výrazně mu v tom pomáhá Sean Penn. Názory, že si tuhle roli vybral jako záruku oscarového ocenění, ztroskotávají při prozkoumání jeho vlastních politických aktivit a názorů, promítá je i do svých filmů – viz poslední Útěk do divočiny. Milk jeho myšlenky přesně ztělesňuje.
A Penn je v jeho kůži vynikající, od mimiky v obličeji, vyjádření strachu, zoufalství, štěstí až po gesta končetin, kterými Milka nejen napodobil, ale ještě rozehrál. A přitom tak činí intimně a neokázale. Zkrátka stvořil člověka. O slavnou sošku si neřekl výběrem látky, ale tím, že ji celou posunul kvalitativně ještě mnohem výše.
Jak moc Penn svým výkonem vystupuje z plátna, drží se Gus Van Sant zpátky. Milkem se vrátil proti svým předchozím snímkům (Paranoid Park) blíže ke střednímu proudu, zřejmě proto, že nechtěl potlačovat jeho ústřední sdělení.
Režisérova zkušená ruka je na detailech i jednotlivých záběrech vidět, ale na své poměry natočil konvenční film. Kamera, chronologie děje i perspektiva postav jsou ukázněné. Jako by Milk nechtěl naplno využít toho, že je sám filmem. Přesto patří k těm snímkům, které si oscarovou nominaci na nejlepší film roku beze zbytku zaslouží.
Milk, USA 2008, 128 min. Režie: Gus Van Sant, scénář: Dustin Lance Black, hrají: Sean Penn, Emile Hirsch, James Franco, Josh Brolin, Diego Luna