Článek
Malému děvčátku bylo teprve šest let, když se rozhodlo, že se stane herečkou. Za tři roky poté se devítiletá Helen objevila před televizní kamerou. A před ní strávila i svá teenagerovská léta, byť první kroky nebyly lehké.
„Když jsem začala s herectvím, režiséři mě odmítali, protože jsem podle nich nevypadala správně. Nežárlím na dokonalé krásky, ale poslouchat pořád dokola, že nejsem sexy, vypadám moc dospěle a zamyšleně, mě nebavilo,“ vzpomíná Helen s odstupem let.
Zlom v kariéře: Jsem do tebe blázen
Poprvé na sebe upozornila ve snímku Projekt X z roku 1987, kde ztvárnila mladou vědkyni zachraňující inteligentní šimpanze před vojenskoprůmyslovým komplexem. Následovalo několik úloh ušlápnutých přítelkyň či podváděných manželek.
Zlomem v Helenině kariéře se stal komediální televizní seriál Jsem do tebe blázen (1992 až 1999). Její kariéra nabrala nových obrátek. Seriál jí vynesl i cenu Emmy, a to hned čtyřikrát.
V roce 1996 natáčí thriller Twister, kde opět hraje mladou vědkyni, tentokrát bojující proti tornádům. Avšak hlavně o rok později se objevuje vedle Jacka Nicholsona ve filmu Lepší už to nebude – a za roli ustarané leč milé číšnice Carol získala Helen Huntová Oskara za nejlepší ženský výkon v hlavní roli.
Helen Huntová ve filmu Projekt Xfoto: Profimedia
Rok 2000 byl pro ni z profesionálního hlediska nesmírně bohatý. Zahrála si emancipovanou instruktorku golfu v Altmanově snímku Dr. T a jeho ženy, rozvedenou matku v dramatu Pošli to dál nebo sebevědomou, leč citově strádající ženu v komedii Po čem ženy touží. O rok později zazářila vedle Woodyho Allena v jeho snímku Prokletí žlutozeleného škorpiona.
„Už jsem hrála v mnoha komediích, ale bylo téměř nemožné zadržet smích, když jsem pozorovala Woodyho při natáčení,“ pochvalovala si atmosféru při natáčení tohoto snímku.
Poté se ji konečně splnil i její osobní sen, když v roce 2004 přivedla na svět své první dítě, dcerku MaKeny. Helen ovšem na mateřské dovolené dlouho nezůstala a opět se vrátila ke své práci. A nejen k herecké.
Trampoty ženy středního věku
Snímek Konečně spolu (Then She Found Me), který byl uveden i na letošním karlovarském festivalu, také režírovala. Zachytila v něm trampoty ženy středního věku, pronásledované biologickými hodinami, jak bojuje o své štěstí, o dítě i o ztracenou životní rovnováhu.
Snímek je inspirován románovým bestsellerem Elinor Lipmanové. Jde o velmi osobní snímek, který si na nic velkého nehraje a je určen všem dospělým, velkým mámám a maminkám.
Tvoří jej strhující, ale i tak trochu domácí ženské vyprávění o učitelce středního věku, chvíli slzavě upřímné, bolestně rozhořčené i dojemně komické, v němž se řeší chlapi, děti, vztahy k vlastním rodičům a právo na obyčejné štěstí v rodinném kruhu.
Scénář psala skoro deset let
„Všechno ve mně jsem dala do natáčení, samotné psaní scénáře mi zabralo skoro deset let. Kdyby předloha Lipmanové byla špatná, určitě bych to měla hotové dříve. Ale bylo tam tolik zajímavých postav, které jsem si zamilovala! Přesto jsem se některých musela vzdát. A nakonec jsem dlouho sháněla peníze,“ prozradila po americké premiéře Huntová, která podle svých slov uvažuje odedávna více jako filmařka, než rozená herečka.
Čtyřicátnici April Epnerové se zčista jasna zhroutí manželství a klidný rodinný život, jakmile ji opustí manžel Ben (Matthew Broderick) – a ten si nedovedl najít lepší výmluvu, než že manželství s ní byl omyl… Tahle žena však řeší i další problémy. Po smrti adoptivní mámy se musí setkat se svou biologickou matkou, jež představuje všechno nespolehlivé a výstřední, co by nebohá April nejraději ze svého života vytěsnila.
Na druhou stranu se na obzoru objeví sympatický otec jednoho z jejích žáků, rozvedený Frank (Colin Firth), který se však sám bojí zranění a zklamání. Nakonec ze všeho nejvíce pomalu stárnoucí April touží po dítěti, dokud má ještě čas…
„Všechny postavy toho filmu jsou tak trochu blázni, taky strašní a báječní. A to se mi na tom přesně líbí,“ nechala se slyšet autorka, která se sama obsadila do hlavní role. „Původně jsem o to neusilovala, ale postupně jsem se ocitla v situaci, kdy jsem musela zvládnout spoustu věcí spojených s natáčením. A to nejlehčí – a to jediné, co jsem mohla sama jednoduše zvládnout, byla samotná role.“
Nejraději bych byla taková klokaní máma
Podle slov Huntové nalézala inspirace ve slavném filmu Kramerová versus Kramer.
A jak blízko má ke svým postavám samotná maminka Huntová?
„Filmový Frank je otcem, který by nejraději spal na podlaze u postele svého dítěte a pracoval naproti jeho škole. Já až takové věci nedělám, ale občas o nich fantazíruji. Říkávala jsem, že nejraději bych byla taková klokaní máma, která svou dceru strčí do kapsy a může s ní vyrazit do práce.“
